Článek
Z rozsudku vyplývá, že v době, kdy Horváth společnost vlastnil, připravila stát na DPH o bezmála 700 tisíc korun. Verdikt soudu je nepravomocný. Obě strany si nechaly lhůtu na odvolání.
Za krácení daně soud uložil firmě jako právnické osobě trest roční zákaz podnikání v silniční motorové dopravě. Sankce ale žádný faktický dopad mít nebude, neboť v mezidobí Horváth zadluženou firmu převedl na jiného člověka a ten vzápětí skončil v konkurzu.
„S ohledem na aktuální stav společnosti Horvi 10, s. r. o., je složité ukládat takové právnické osobě jakýkoliv trest. Trestná činnost, za kterou soud obžalovanou právnickou osobu uznal vinnou, byla spáchána v souvislosti s předmětem jejího podnikání. I když už fakticky činnost neprovozuje, soud považoval za nutné pro výchovný účinek trestu u právnických osob takový trest uložit, byť jeho význam je především symbolický,“ stojí v rozhodnutí soudu z 5. června.
Fotbalista jako svědek
Třiačtyřicetiletý Horváth figuruje v této trestní kauze jen jako svědek. Firmu podle jeho vyjádření fakticky řídila jednatelka Miroslava Míčková (45). A právě ona je podle soudu primárním pachatelem této trestné činnosti. Proto ji za krácení daně potrestal dvouletým vězením s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let.
Zcela jednoznačně jednala v úmyslu daň v rozsahu předmětné faktury zkrátit.
Případ spadá do druhé poloviny roku 2015. Podle obžaloby firma Horvi 10 před finančním úřadem zatajila prodej autobusu za čtyři milióny korun a nezaplatila z něj daň ve výši 693 tisíc korun. A podle soudu to byla právě Míčková, která fakturu týkající se prodeje autobusu vědomě nepředala účetní k zavedení do daňového přiznání firmy.
Míčková se hájila tím, že do účetnictví nezasahovala, neboť tomu nerozuměla. Proto měla firma svoji účetní, která dostala zplnomocnění pro jednání s finančním úřadem. V podstatě ale prý jen plnila pokyny Pavla Horvátha, které od něho dostávala na poradách. „On rozhodl, že se autobus prodá a koupí se dva menší. Vyřizoval i smlouvu na prodej toho autobusu, kterou jsem pak podepsala. Peníze z prodeje šly na jeho účet,“ vypověděla Míčková.
Výjimečný obchod
Z provedených důkazů má ale soud za prokázané, že to byla výlučně Míčková, kdo jednal o prodeji autobusu. „S ohledem na to, že šlo o fakturu na částku výrazně přesahující finanční položky z běžné činnosti společnosti, musela o její existenci obžalovaná vědět. Jednalo se o naprosto výjimečný obchod, a pokud obžalovaná připravovala pro účetní jiné faktury do přiznání k dani z přidané hodnoty, tak si musela být vědoma, že součástí daňového přiznání musí být i tato zásadní faktura,“ řekl soud.
„Pokud tuto fakturu účetní nepředložila pro zpracování daňového přiznání, tak zcela jednoznačně jednala v úmyslu daň v rozsahu předmětné faktury zkrátit,“ konstatoval soud. Upozornil dále na to, že jelikož Míčková jednala v zájmu firmy Horvi 10 a jejím jménem, byla splněna podmínka pro vyvození trestní odpovědnosti i právnické osoby.
Podle soudu u Horvátha nebylo prokázáno, že by se svým jednáním jakkoliv na celé věci podílel. „Řízení společnosti bylo z důvodu jeho jiného pracovního vytížení výlučně na obžalované Míčkové a on do něj nijak nezasahoval. Jako jednatelka řešila veškeré ekonomické, účetní a daňové věci. To potvrdilo i několik svědků,“ uzavřel soud.
Obchodní podíl na nemajetného
Insolvenční řízení s firmou Horvi 10 zahájil soud loni v srpnu, jen pár měsíců poté, co ji od Horvátha převzal Zdeněk Duchek (53). Návrh na konkurz sepsal sám poté, co zjistil, že se firma topí v dluzích. Celkem se výše přihlášených pohledávek vyšplhala na 600 tisíc korun.
„V době, kdy jsem společnost pana Horvátha přebíral, byla již nefunkční a bez zaměstnanců. Bylo mi řečeno, že je bez dluhů nebo jiných problémů,“ řekl Duchek. Potvrdil, že při přebírání firmy nedostal od Horvátha žádné účetní doklady. Po urgencích insolvenčního správce Pavla Vlčka dodal Horváth prostřednictvím svého právníka několik desítek nesetříděných účetních dokumentů.
Podle Pavla Vlčka v nich ale chyběly účetní uzávěrky firmy k datu jejího převodu na nového vlastníka a ke dni prohlášení konkurzu. Do insolvenčního řízení letos v lednu vstoupil plzeňský krajský žalobce Václav Průcha. Upozornil hlavně na majetkové poměry dlužníka, který není vlastníkem žádné nemovitosti, a nepodařilo se u něho dohledat ani žádné cennější movité věci.
„Je tak zapotřebí, aby se dlužník podrobněji vyjádřil k okolnostem a zejména k důvodům, pro které byl na jeho osobu převeden obchodní podíl společnosti z původního vlastníka Pavla Horvátha,“ napsal do vyjádření státní zástupce.
Právě tento okruh otázek se podle Průchy jeví jako relevantní v kontextu se zjištěním insolvenčního správce především ohledně nepředání účetní evidence Zdeňku Duchkovi jako novému vlastníku společnosti ze strany Pavla Horvátha jakožto jejího předchozího majitele.
Právo v této souvislosti zjistilo, že Duchek žije v obci na jihu Plzeňska, kde je zaměstnán jako správce sběrného dvora. Sám tvrdí, že má vážné zdravotní potíže se zrakem.
