Hlavní obsah

Smrt mladé rodičky bez trestu. Není koho soudit

Právo, Petr Kozelka

Příslovečné Pyrrhovo vítězství utrpěli pozůstalí po ženě, která zemřela už v roce 2003 po porodu v jedné z nemocnic. Po třinácti letech soudních tahanic jim totiž justice oznámila, že by mohli mít naději na odškodné, protože však provozovatel nemocnice svou společnost zlikvidoval, není už s kým se soudit, a soudu tak nezbylo než spor ukončit.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto.

Článek

Smutný případ ukazující limity hledání spravedlnosti u tuzemských soudů se začal psát na konci roku 2003 v jedné z moravských nemocnic. Krátce po porodu tam zemřela mladá žena. Pozůstalí měli za to, že k jejímu úmrtí došlo i vinou pochybení nemocnice, a proto se obrátili na soud se žalobou na ochranu osobnosti, v níž požadovali po provozovateli nemocnice několik miliónů korun.

Soud musel posoudit, jaké okolnosti předcházely úmrtí ženy, která zemřela na masivní vzduchovou embolizaci srdce, jíž předcházela těžká krevní porucha po průniku plodové vody do krevního oběhu. Podle lékařů při takovéto komplikaci dochází k úmrtí až u 80 procent pacientů a mnohdy je smrt neodvratná i při okamžitém poskytnutí nejvyšší možné lékařské péče.

Nedostala šanci

Při dokazování vyšlo najevo, že rodička bohužel ani nedostala pořádnou šanci bojovat o svůj život. Soud totiž našel v případu vážné nedostatky. Žena při rizikovém těhotenství rodila v porodnici nejnižšího typu bez laboratorního zázemí a krevní banky, lékaři promeškali dobu, kdy bylo možné ženu přeložit na specializované pracoviště.

Nepřeložili ji poté, co se u ní objevily vážné komplikace, a když u ní došlo k těžkému krvácení, nebyla jí poskytnuta přiměřená odborná péče.

Vzhledem k nedostupnosti laboratorních výsledků ani lékaři nebyli schopni adekvátně reagovat a nemocnice nebyla schopna ženě zajistit péči příslušných odborníků, natož pak vysoce specializované zázemí.

Vymazána z rejstříku

Justice zastoupená postupně Krajským soudem v Ostravě, Vrchním soudem v Olomouci i Nejvyšším soudem dospěla však k závěru, že stav pacientky byl tak závažný, že ani pochybení lékařů nezakládají nárok na odškodné. „S ohledem na nízkou šanci pacientky na přežití dospěl soud k závěru, že tato šance byla natolik nízká, že její ztráta nezakládá odpovědnost žalované nemocnice,“ konstatoval ostravský soud.

Pozůstalí se s takovým verdiktem nesmířili a obrátili se na Ústavní soud. Ten po třech letech rozhodl tak, že zrušil verdikt Nejvyššího soudu a věc mu vrátil.

Nejvyšší soud pak v reakci na rozhodnutí ústavních soudců případ vrátil zpět do Ostravy na samotný začátek s tím, že je třeba se zabývat, zda pozůstalí přece jen nemají nárok na částečné odškodnění.

Jenže ostravskému soudu už nezbylo než případ zastavit. Provozovatel nemocnice, což byla společnost s ručením omezeným, se totiž dva měsíce po verdiktu Ústavního soudu poslal do likvidace. Z obchodního rejstříku byla společnost vymazána dva týdny před tím, než Nejvyšší soud zrušil do té doby pravomocné rozsudky ostravského a olomouckého soudu vrácením případu na úplný začátek. Spor tak nemohl pokračovat, protože žalovaná strana už neexistovala.

Místo šance na alespoň částečnou satisfakci tak zbyla jen trpká pachuť.

Související témata:

Výběr článků

Načítám