Článek
Ke hraní těchto představení nedal jako jeden z právních nástupců autora svolení, produkce se tak považuje za protiprávní. Poukázal na to, že došlo k vypořádání autorských práv dědiců pouze k textům, jakožto literárním dílům, jejichž je Ladislav Smoljak společně se Zdeňkem Svěrákem autorem.
Smoljak zažaloval Městské kulturní středisko ve Františkových Lázních, které v roce 2015 a 2016 realizovalo dvě divadelní představení. Požaduje po něm 3000 korun za užití autorských práv za divadelní koncepci.
Filip se nyní zřejmě domáhá, aby soud divadelní autorství jeho otce potvrdil a že za to přináleží dědicům další odměny
„Tady teď nejde o peníze, ale o princip. Předmětem sporu je důležitá otázka, která se netýká jen mého otce, ale všech divadelních režisérů. A to, jestli je jejich dílo autorským dílem. Takřka celá odborná veřejnost se shodne na tom, že to autorské dílo je, bohužel v našem právním systému platí ustanovení, že divadelní režisér je výkonný umělec, jehož činnost není brána jako činnost autora,“ vysvětlil Filip Smoljak.
Podle svých slov bere za určitou urážku, když někdo popírá, že byl jeho otec autorem 15 divadelních inscenací her Járy Cimrmana. „Ty jsou svým ztvárněním jedinečné. Nejde tady o pouhé provádění textu. Inscenace obsahují celou řadu složek od hudebních, výtvarných, zvukových až po světelné. Divadlo Járy Cimrmana nemůže hrát jinou divadelní koncepci než tu, kterou jí vtiskl můj otec,“ prohlásil Smoljak.
Svoji žalobu opřel především o seznam autorsky chráněných děl v evidenci agentury Dilia, která z pověření ministerstva kultury zajišťuje ochranu autorských práv umělců.
Máme jiný zákon
„Předmětné hry jsou tam uvedeny ve dvou položkách, vedle dramatického textu spoluautorů Smoljaka a Svěráka je otec uveden jako stoprocentní autor divadelní koncepce,“ zdůraznil Filip Smoljak s tím, že od roku 2005 jsou touto agenturou vypláceny nositelům práv za divadelní koncepci tantiémy.
Ředitel agentury Dilia Jiří Srstka potvrdil, že v Česku je práce divadelního režiséra uzákoněna jako činnost výkonného umělce na rozdíl například od Slovenské republiky, kde je režisér pojímaný jako autor.
„Náš zákon má na mysli nejspíš režiséry, kterým já říkám provozní. To jsou ti, kteří dávají pokyny, jestli má přijít herec zprava nebo zleva, kam se postaví na scéně gauč a tak dále. Těch je tady mraky a postupně odcházejí. Ale pak jsou tady režiséři, kteří přicházejí s nějakou koncepcí celého představení, kterou tvoří společně s dalšími umělci, jako například výtvarníkem, hudebníkem a tak dále,“ prohlásil Srstka.
Mistrem koncepce jsou podle něj například David Radok, Jan Antonín Pitínský nebo Vladimír Morávek. „U režisérů, které zastupujeme, mají smlouvy o zastupování duální charakter, jednak počítají s tím, že režisér je výkonný umělec, a jednak že je autorem režijní koncepce divadelního představení,“ vysvětlil Srstka.
U zesnulého režiséra Smoljaka potvrdil, že autorskou licenci jako tvůrce divadelní inscenace nemá.
„To, že je uveden v seznamu autorsky chráněných děl jako autor divadelní koncepce, nemá žádný právní důsledek. On si to tam do toho seznamu napsal sám někdy v roce 1999 a nikdo mu v tom nemohl bránit a nikdo to ani nezpochybnil. Filip se nyní zřejmě domáhá, aby soud divadelní autorství jeho otce potvrdil a že za to přináleží dědicům další odměny,“ uzavřel Srstka.