Sexuální harašení, nebo znásilnění? Sami soudci si protiřečí

Ukázal to i případ 29letého Františka S. z Příbramska. Ten na pracovišti osahával kolegyni na prsou a v rozkroku. Zatímco okresní soud jeho jednání posoudil jako přečin znásilnění a potrestal ho půlročním vězením se čtrnáctiměsíční podmínkou, krajský soud (KS) zaujal opačný názor.

V odvolacím řízení jeho trestní stíhání zastavil a spis poslal k projednání přestupkové komisi. Osvobozující rozsudek ale později zrušil Nejvyšší soud v Brně (NS), podle kterého obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, a krajskému soudu proto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Ten svůj původní verdikt otočil o sto osmdesát stupňů. Muže uznal vinným ze znásilnění a uložil mu dvouletou podmínku.

Jenže mezitím už pravomocně rozhodl správní orgán. Chování muže označil za narušení občanského soužití a dal mu tisícikorunovou pokutu. A protože dvojímu postihu za stejný skutek brání evropská úmluva o lidských právech, kterou je vázáno i Česko, zasáhl znovu NS, který zrušil odsuzující rozsudek a definitivně zrušil trestní stíhání obviněného.

V obžalobě stálo, že František S. přistoupil zezadu k poškozené, objal ji a přes oděv jí hnětl prsa a sahal mezi nohy, přičemž žena se jej snažila odstrkovat, vykroutit se ze sevření a neustále mu opakovala, že si to nepřeje. Muž toho asi po dvou minutách nechal a odešel.

Soud v prvním kole konstatoval, že obviněný svým jednáním do puntíku naplnil literu zákona a je za ně trestně odpovědný. „Donutil jiného násilím k pohlavnímu styku, přičemž pohlavním stykem se rozumí jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, a tedy i osahávání přes oděv například na prsou či genitáliích,“ píše se v rozsudku prvoinstančního soudu.

Násilí tento soud spatřoval v tom, že František S. využil fyzické převahy, k poškozené se přitiskl, držel ji a bránil jí v pohybu. Sám obviněný se hájil tím, že poškozená na pracovišti zavedla frivolní atmosféru, vzájemné flirtování s kolegy a dvojsmyslnou mluvu. K samotnému incidentu řekl, že svého jednání zanechal hned, jak byl poškozenou na jeho nevhodnost upozorněn.

Podle názoru odvolacího soudu jednání obviněného muže nedosahovalo intenzity a závažnosti trestného činu, neboť se jej dopouštěl po velice krátkou dobu a sám ho zanechal.

„Navíc bylo částečně vyvoláno i chováním poškozené,“ uzavřel KS s tím, že šlo o typický případ, kdy společenská škodlivost činu nedosáhla takové intenzity, aby bylo vůči pachateli nutné uplatňovat trestní represi. A to se nelíbilo NS, který KS vytkl zejména to, že nezohlednil dopad jednání obviněného na psychiku poškozené, což je podle NS jeden z rozhodných momentů k posouzení výše společenské škodlivosti činu.

„Zhoršil se jí spánek, měla problémy se soustředěním a pociťovala bušení srdce. Dalším traumatem pro ni bylo detailní líčení obtěžování při výslechu na policii,“ citoval NS z lékařské zprávy psychiatra, u kterého se žena léčila s psychickými problémy. Upozornil také na to, že obviněný zasílal po­škozené e-mailové zprávy se sexuálním obsahem a narážkami již před činem.

Závěrem NS zkritizoval soud prvního stupně za to, že po rozhodnutí odvolacího soudu o postoupení věci pro přestupek předal spisový materiál správnímu orgánu ještě dříve, než uplynula dvouměsíční lhůta pro podání dovolání, a zmařil tím trestní řízení.