Článek
Oba muži jsou z Kostelce nad Orlicí, ale neznali se. Poprvé se jejich životy střetly až na osudném železničním přejezdu u kostelecké železniční zastávky.
„Senior o půl páté odpoledne projel na motocyklu Simson železniční přejezd v Kostelci nad Orlicí v době, kdy byly závory spuštěny. Byl sražen závorou k zemi a skončil, naštěstí jen lehce zraněný, na kolejích. Zachránce neváhal ani vteřinu a seniora i jeho motorku odtáhl z kolejiště těsně před tím, než na tom samém místě zastavil vlak,“ popsala událost policejní mluvčí Ivana Ježková.
Mladý zachránce převzal na policejním ředitelství v Hradci Králové ocenění za statečnost
„Já jsem jenom slyšel ránu. Otočil jsem hlavu a koukal jsem, co se děje. A pak už jsem jen shodil batoh, a to už byly vteřiny. Byla to samozřejmost. Až mě to překvapuje, že se to tak řeší,“ bránil se přílišné publicitě Dalibor Voborník, když ho krajský policejní ředitel pozval, aby převzal na policejním ředitelství v Hradci Králové ocenění za statečnost.
Ale pak se znovu ve vzpomínkách vrátil k osudné chvíli. „Jen jsem si kontroloval ten vlak, abych si byl jistý, že stihnu jak pána, tak motorku,“ pokračoval Voborník. Ve chvíli, kdy spatřil ležícího řidiče a vedle něj motorku, totiž současně zahlédl osobní vlak, vyjíždějící ze zatáčky od Doudleb nad Orlicí a přibližující se do stanice.
Policie mu nabízela práci
„Já vás obdivuju, protože jste člověk, který zvedl pětadevadesát kilo,“ zažertoval na úvod sekání Jiří Duška, ale vzápětí zachránci dojatě děkoval. „Vy jste můj téměř otčím,“ dodal důchodce, který nyní může slavit 21. dubna jako den svých druhých narozenin. A shodou okolností hned 22. dubna se narodil Dalibor Voborník.
„Nadělil jste si vlastně záchranu života jako dárek k narozeninám,“ připojil se krajský policejní ředitel David Fulka, který ocenil zejména rychlou reakci záchrance. Byla to podle něho doslova policejní reakce. „I proto jsem se pana Voborníka ptal, jestli nechce vstoupit do řad policie. Takové lidi potřebujeme,“ prozradil ředitel.
Dalibor Voborník však zůstává skromný a svou roli nechce nezveličovat. „Myslím, že nikdo z vás by tam toho pána nenechal ležet. Že jsem byl zrovna já nejblíž, je náhoda. I proto, že jsem jel náhodou o dvě hodiny dřív do práce, že jsem neměl v uších sluchátka, že jsem stál na kraji perónu. Většinou totiž chodím jinam,“ zamyslel se zachránce.
Za setkání se zachráněným mužem byl ale rád. O tom, jak důchodce skončil, totiž neměl ani tušení. „Když jsem se přesvědčil, že je pán v pořádku, že si ho převzali policisté a záchranáři, sedl jsem na ten vlak a odjel do práce,“ vysvětlil.