Senior srazil ochrnutého souseda, hrozí mu 8 let

Případ nyní začal projednávat tachovský okresní soud. Za těžké ublížení na zdraví hrozí Viktoru Pavlíkovi (68) osm let vězení. Podle státního zástupce Ondřeje Wendlera měl Voříška napadnout na chodbě domu.

„Po předchozí slovní rozepři ho oběma rukama chytil za ramena a srazil na podlahu, přestože byl srozuměn s tím, že je postižen ochrnutím a pohybuje se pouze za pomoci francouzské hole,“ popsal Wendler incident, jenž se měl odehrát loni v listopadu.

Útoku předcházely neshody obou mužů, kteří měli své pokoje vedle sebe na jednom patře. „Pořád mu něco vadilo, omezoval mě, provokoval a znepříjemňoval mi život. Hraje si na nemohoucího, přitom on je hlavním potížistou. Neotravuje jen mě, ale všechny klienty v domě. Pořád si na něco stěžuje,“ prohlásil před soudem Pavlík.

K samotnému incidentu řekl, že se jen bránil. „Může si za to sám. Já jsem mu jen řekl, proč mně neúnavně otravuje život. Reagoval tím, že mě fláknul holí přes záda. Ještě mu říkám, co blbne, že je postiženej. Pak mě chytil za triko. Má sílu jako lev. Jak jsem se snažil vyškubnout a rozhodil přitom rukama, zavrávoral a upadl. Šíleně řval, chtěl jsem mu pomoct, ale sprostě mi nadával,“ popsal svoji verzi Pavlík, který během výpovědi neudržel nervy na uzdě a za nevhodné průpovídky ho soudce poslal na chodbu.

Zcela jiný pohled na celou věc má Voříšek. „S panem Pavlíkem jsem si užil skutečné peklo. Neustále mě urážel, že jsem zkurvenej kripl a simulant. Schválně dělal v noci hluk, bouchal do zdi, práskal záchodovým prkýnkem nebo pouštěl nahlas televizi. Když jsem ho upozorňoval, že jsem po úraze hlavy citlivější na zvuky, tak mi vyhrožoval, že mi jednu flákne,“ vypovídal postižený muž, který je v plném invalidním důchodu.

Popřel, že by Pavlíka praštil holí. „Ani jsem se ho nedotkl. Otevřel dveře pokoje v okamžiku, kdy jsem na chodbě dával jedné paní lízátko. Řekl mi, zmrde, co tady rozdáváš. Já jsem mu odpověděl, že mu do toho nic není a že to je jen pro hodné lidi. Vyběhl ven, chytil mě za ramena a tlačil dozadu, dokud jsem neupadl. Cítil jsem bolest, jako by do mě někdo píchl šroubovák,“ popisoval Voříšek dramatické okamžiky. Do nemocnice ho pak odvezla záchranka.

Během výpovědi se Voříšek zajíkal a oči se mu zalévaly slzami. „Když jsem se po ukončení léčby zlomené kosti vrátil do domova, bylo to ještě horší. Vyhrožoval mi. Bál jsem se ho a snažil se mu vyhýbat. Měl jsem noční můry z toho, že mě chce shodit ze schodů nebo vyhodit z okna. Psychicky jsem to nedal a musel se vrátit k rodičům,“ pokračoval poškozený.

S ohledem na své postižení nemohl Voříšek podle soudního znalce významněji udeřit holí obžalovaného, a tudíž ho ani zranit. Stejného názoru jsou i ošetřovatelky. „Je velmi zpomalený ve svých reakcích. Nedokáže stát bez hole, není schopen rukou někoho prudce udeřit. Neumím si představit, že ve stavu, v jakém se v době incidentu nacházel, by holí napadl zdravého člověka,“ citoval soudce výpověď fyzioterapeutky.

Podle psycholožky je navíc Voříšek vstřícný a přátelský člověk. „Má radost z toho, když může obdarovat lidi. Rád jim rozdává třeba lízátka,“ řekla u výslechu na policii psychoterapeutka.

Pohodový kluk

Voříškův otec přiznal, že se synovi po prodělané mrtvici obrátil život vzhůru nohama. „Do úrazu byl naprosto pohodový kluk. Živil se jako strojní zámečník a byl moc šikovný. Potom, co mu praskla ta cévka v mozku, ležel 14 dní v kómatu a nevěděli jsme, jestli se vůbec probere. Když otevřel oči, vůbec nás nepoznal. Když už se pomalu naučil chodit, přišlo tohle,“ svěřil se Voříšek starší.

Tvrdí, že syn nyní vnímá vše citlivěji a rozhodí ho i zvuky, které normálnímu člověku nemusí vadit.

„V tom domě ho měli za notorického stěžovatele, protože po ostatních vyžadoval, aby dodržovali domovní řád. I já jsem v jednu chvíli zapochyboval, jestli syn nepřehání a o naschválech souseda si nevymýšlí. Tak jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži a zůstal tam přes noc. A skutečně minimálně jednou bouchl do zdi a praštil záchodovým prkénkem,“ vypověděl otec poškozeného.

Soud bude pokračovat příští měsíc.