Článek
K tragickému incidentu došlo ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady na začátku března 2019. Na hematologickém oddělení v jednom pokoji pobývali tři pacienti. Škorpili se o pouštění televize či větrání, až nakonec jeden z nich vytáhl svou pistoli, jednoho muže zastřelil a dalšího zasáhl do ucha.
Střelec se pak pokusil o sebevraždu, ale náboj se mu ve zbrani zasekl. O měsíc později zemřel na následky akutní leukémie.
Syn zastřeleného pacienta nemocnici zažaloval a domáhal se náhrady nemajetkové újmy s tím, že špitál nedostatečně zajistil dodržování zákazu vnášení zbraní do areálu. Chybu spatřoval i v tom, že střelec nebyl psychiatricky vyšetřen.
Pražské soudy ale vinu nemocnice na tragické události neuznaly. Syn zastřeleného pacienta se tak ještě obrátil na Nejvyšší soud, ale u senátu v čele s Robertem Waltrem nepochodil. Soud konstatoval, že poskytovatel zdravotní péče neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměl konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit.
NS: Útoku nic nenasvědčovalo
„Odpovědnost by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by poskytovatel měl nebo musel mít konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a měl reálnou možnost mu zabránit. Samotný tragický následek nepostačuje k závěru o porušení prevenční povinnosti ani o odpovědnosti z provozní činnosti,“ řekla k verdiktu mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková.
Podle soudu útočící pacient neměl žádné projevy agresivity nebo nebezpečnosti a jen samotná psychická náročnost spojená s vážnou diagnózou nepostačuje k závěru, že by nemocnice měla předvídat takový útok.
„Postup zdravotnického zařízení nelze hodnotit zpětně pouze podle tragického následku. Rozhodující je, co bylo možné rozpoznat před událostí. Nemocnice také není povinna provádět osobní prohlídky pacientů nebo jejich věcí, pokud pacient nevykazuje konkrétní známky nebezpečí pro sebe nebo okolí,“ konstatovala Tomíčková.
Podle Nejvyššího soudu verdikt vymezuje hranice odpovědnosti nemocnic a připomíná, že poskytovatelé zdravotní péče mají dbát o bezpečí pacientů, avšak nelze po nich požadovat, aby předvídali a odvraceli zcela mimořádné a objektivně nerozpoznatelné útoky třetích osob.
