Článek
„Materiální podmínky vazby v České republice nejsou na vysoké úrovni,“ potvrdila jeho slova předsedkyně Českého helsinského výboru (ČHV) a členka Evropského výboru proti mučení Anna Šabatová.
„Nejde jen o to, jak vypadají cely, ale že třeba v jedné cele jeden vězeň vykonává potřebu a druhý tam ve stejnou chvíli jí,“ popsala jeden z příkladů. Pokud se například vězni smějí umýt jen dvakrát do týdne, jak si Rath postěžoval, splňuje Česko podle Šabatové nejhorší možný standard.
Podle Tomáše Líbala, ředitele litoměřické věznice, kde Rath pobývá, se však vězni mohou mýt studenou vodou každý den, teplou pak dvakrát týdně.
„Evropská vězeňská pravidla říkají, že vězni se mají mýt každý den, nejméně pak dvakrát týdně,“ uvedla předsedkyně ČHV. Vazebním věznicím chybí také zázemí pro aktivity stíhaných mimo cely, na které by jinde měli právo.
„Nesouhlasím ale s výrokem doktora Ratha, že je to horší než za minulého režimu,“ podotkla žena, která jako vězněná disidentka prostředí komunistických věznic sama zažila.
„Je celá řada parametrů, kterými se v pozitivním smyslu odlišujeme, například v nároku na návštěvu, dřív nebyl nárok žádný,“ podotkla Šabatová. Dnes mají vězni právo na 90minutovou návštěvu dvakrát do měsíce.
Dopisy přijdou až najednou
Režim obviněného v koluzní vazbě (aby zadržený nemohl ovlivňovat svědky – pozn. red.) má daná pravidla. Možnosti osobní hygieny upravuje vnitřní řád každé věznice.
„Obecně lze říci, že musí být zajištěno denní umývání minimálně studenou vodou, sprchování teplou vodou nejméně dvakrát týdně, pravidelné holení a vykonávání běžných hygienických úkonů. V každé cele musí být kromě WC i umyvadlo s tekoucí vodou,“ sdělila Právu mluvčí vězeňské služby Miroslava Králová.
Poštu může obviněný sice přijímat nebo odesílat každý den, kromě dopisů advokátovi nebo mezinárodním organizacím však veškeré listy čte příslušný státní zástupce, a to ve čtrnáctidenních lhůtách.
Stává se tak, že k vězněnému se dopisy dostanou se zpožděním, a třeba hned tři od jednoho odesilatele. „Ano, dopisů přijde třeba víc najednou. Někdy jsou to dny, jindy třeba týden,“ popsal běžná zpoždění s korespondencí advokát Václav Vlk.
Zda má Rath k vycházkám povolen pouze prostor o rozměru 2x3 metry, jak uvedl ve Sněmovně, vězeňská služba neupřesnila. „Zákon i vyhláška používá pouze termín vymezený prostor věznice,“ podotkla mluvčí Králová.
Vlk: Vazba se stále nadužívá
Advokát Vlk souhlasí i s tím, že české orgány činné v trestním řízení posílají do vazby stále ještě víc lidí, než by musely. I přesto, že proti 90. letům, kdy vazebně stíhaní tvořili až třetinu z celkového počtu vězňů, klesl poměr vazeb proti pravomocně odsouzeným v posledních letech na desetinu.
„Myslím, že vazba je stále využívána zbytečně víc, než by bylo potřeba. Zhruba tak o třicet procent,“ odhadl Vlk. „Výkon trestu je v mnoha případech příjemnější než vazba,“ podotkl. Podmínky ve vazební věznici podle něj popsal Rath celkem věrně.
Úroveň zacházení s lidmi, kteří nebyli pravomocně odsouzeni a mělo by se na ně pohlížet jako na nevinné, jsou podle něj horší nejen s vyspělou Evropou, ale také s praxí platnou ještě v první polovině minulého století.
„Když byl někdo za první republiky ve vazbě, mohl si nechat přinést odnaproti z hostince jídlo, dnes dostane jen vězeňskou šlichtu,“ dodal advokát.
Podle Šabatové by si měla vzít Česká republika příklad ze severských zemí, které se odlišují kromě materiálního zajištění věznic i profesionálním přístupem kvalitně proškoleného personálu.