Článek
Zdůvodňoval to tím, že otevřením hranic začala být po těchto věcech velká poptávka, zloději mohli v té době využít chaosu v kontrole lidí, již do archivu chodili dokumenty studovat. Stejným směrem se ubírali i policisté, kteří jeden z největší případů rozkrádání kulturního dědictví po dvou letech vyšetřování odložili.
Zmizely už za totality
Podle zjištění Práva byla výjimečná sbírka vybílena nejspíš už za hluboké totality a s archiváliemi kšeftovali lidé napojení na Státní bezpečnost. Právu se podařilo vypátrat, že jedním z nich byl bývalý diplomat Mirko Rozehnal, který podle údajů z archivu bezpečnostních složek spolupracoval s komunistickou rozvědkou.
Z jeho pozůstalosti totiž pochází kolekce patnácti dopisů saských vévodů z 16. století, které jsou na seznamu ukradených archiválií. Před dvěma lety se objevily na internetové aukci jednoho pražského starožitníka. Jestli měl někdejší první tajemník zastupitelského úřadu v Bulharsku přímo prsty v krádeži, není jasné, a už to asi nikdy nikdo nezjistí. „To si vzal děda do hrobu,“ řekl Právu Rozehnalův zeť.
Každopádně se Rozehnal netajil tím, že s těmito věcmi v minulosti obchodoval. Je o tom i zmínka ve spise, který na něho vedli estébáci, když jej v osmdesátých letech prověřovali jako kandidáta na zpravodajskou činnost.
„Doznal se k rozprodeji poštovních známek a starých dopisů do Rakouska nezákonným způsobem. Nebyl za to postižen, podal několik zpráv o situaci na pracovišti,“ stojí v Rozehnalově složce.
Promlčené krádeže
Do intenzivního hledáčku Státní bezpečnosti se Rozehnal dostal v roce 1974, kdy si do svého bytu v Praze pozval amerického občana Jamese Barkase, kterého v té době rozvědka monitorovala kvůli podezření, že jde o agenta CIA, jenž v Československu verbuje lidi pro špionáž.
Rozehnal, který byl tehdy ještě v pozici vládního zmocněnce pro výstavbu atomových elektráren, vysvětlil schůzku tím, že Američanovi nabízel k prodeji historickou korespondenci z doby Rakousko-Uherska.
Informace zjištěné Právem kolem Rozehnala zapadají do vyjádření rakouského státního zástupce, který s českou stranou na případu spolupracoval poté, co několik ukradených dopisů nabídla v dražbě vídeňská aukční síň Öphila.
„Chebský archiv, kde byly uloženy předmětné dopisy, byl s vědomím tehdejších komunistických vládců vyplundrován a větší část těchto dopisů byla v 70. letech dokonce prodána přes státní filatelistickou společnost Pofis soukromým sběratelům,“ prohlásil rakouský žalobce.
Zároveň odmítl dražené archiválie jejich majitelům zabavit. I kdyby se nakonec potvrdilo, že ke krádeži relikvií došlo před rokem 1989, je už to stejně promlčené.
Duplikáty nejsou
Chybějící archiválie odhalil rozsáhlý audit Státního archivu v Chebu, který trval 10 let. V okamžiku, kdy se začaly objevovat na různých aukcích po světě, bylo jasné, že nejde o administrativního šotka, ale o krádež.
Hodnotu odcizených písemností auditoři odhadli na řádově stovky miliónů korun. Šlo o dopisy na hadrovém papíře s vodotiskem opatřené královskou či císařskou pečetí a podpisem panovníka. Unikátnost spočívá v jejich jedinečnosti, neexistují totiž žádné duplikáty, neboť panovník psal vždy pouze jeden takový dopis.
