Článek
Marhoul trpí vícečetnou poruchou osobnosti a údajně vyléčeným selektivním mutismem. Víc než půl roku přebýval v bytě přítelkyně svého otce v pražských Nových Butovicích. Loni v květnu ji podle obžaloby po hádce kvůli nájemnému v podstatě zničehonic dvakrát bodl nožem do krku. Dvaatřicetiletá žena odkázaná na invalidní vozík přitom ležela na posteli a spala.
„Nevím, proč jsem to udělal. Ruplo mi v bedně. Možná za to může to, že ženské o mě nestály,“ prohlásil Marhoul při výslechu na policii.
U soudu vypovídat odmítl. „Byla to největší hovadina, co jsem kdy udělal. Jsem blbej, že jsem se přiznal,“ dodal. Po útoku Marhoul z bytu utekl do centra psychosociální rehabilitace, kam docházel. Tam zavolali policii, která si pro něj dojela.
Napadená žena si mezitím sama zavolala záchranku a na rady operátora si i dokázala poskytnout první pomoc. Záchranáři ji převezli do nemocnice v Motole, kde se podrobila operaci.
„Po útoku se mi otočil život o sto osmdesát stupňů. Nejsem schopná se sama o sebe postarat, sama se obléknout. Nemůžu to, co jsem předtím mohla,“ uvedla u soudu invalidní žena, která do té doby potřebovala jen minimální pomoc druhých.
Psa chtěl učit létat
„Byla jsem na sebe hrdá, že jsem se i s takovým handicapem dokázala sama o sebe postarat. A on mi to během vteřiny vzal,“ posteskla si na závěr žena, která na svou žádost vypovídala v nepřítomnosti obžalovaného. „Chtěl bych se jí omluvit,“ hlesl po předvedení eskortou Marhoul.
Život s obžalovaným v jedné domácnosti nebyla podle napadené ženy procházka růžovou zahradou. Hádky s ní nebo jeho otčímem byly na denním pořádku, častokrát pod vlivem alkoholu.
„Bavilo ho nás vytáčet, ať už jeho tátu nebo mě. Dělal si z nás srandu,“ řekla žena soudu. Jednoho jejího psa prý vystrčil z okna v šestém patře paneláku a řekl mu: „Chceš se proletět?“
„Soud nemá a neměl pochybnosti o tom, že byl skutek spáchán, a že ho spáchal obžalovaný, který musel vědět, zvláště u ženy, která byla handicapovaná a v polospánku, že ji může usmrtit,“ konstatovala soudkyně Monika Křikavová.
Ve vazbě útočil židlí
Během čekání na soud v pankrácké vazební věznici Marhoul navíc napadl spoluvězně. Ve spánku ho udeřil kovovou židlí a rozbil mu hlavu. Vězeň ho prý předtím napadl konzervou od masa. Napadený útok plechovkou sice nepopřel, vyvolal ho prý ale Marhoul, protože mu bral přidělený chleba a kouřil na cele.
„Neměl jsem ho rád. Nevyřízené účty,“ napsal Marhoul před podpisem záznamu o útoku ve vězení.
U tohoto skutku soud jen kosmeticky poupravil tvrzení obžaloby. „Byla prokázána pouze jedna rána, navíc poškozený dnes neuvedl, že by se aktivně bránil,“ uvedla Křikavová s tím, že mezi vězni nebyl zaznamenán žádný předchozí zápas.
Udělal jsem chybu, že jsem se přiznal
Státní zástupkyně Jana Kadeřábková kvalifikovala oba útoky jako pokusy o vraždu. Vzhledem k tomu, že ve druhém případě se jednalo o opětovný útok, hrozilo Marhoulovi patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest. Kadeřábková navrhovala trest kolem sedmnácti let vězení a ústavní psychiatrickou léčbu.
„Můj klient se dobrovolně doznal, s policií odešel dobrovolně,“ snažila se u prvního pokusu přimět soud k mírnějšímu posouzení Marhoulova obhájkyně Alena Žežulková.
Co se týče napadení ve vězení, odkazovala Žežulková na znalecké posudky, podle kterých šlo „pouze“ o jeden úder. Podle Žežulkové šlo o provokaci ze strany napadeného, navíc šlo prý o útok proti zdraví a nikoliv životu.
„Udělal jsem chybu, že jsem se přiznal,“ prohlásil na konci líčení Marhoul.
Kritika péče o psychicky nemocné
Podle soudních znalců jsou Marhoulovy intelektové schopnosti na spodní hranici pásma podprůměru, je labilní, nepřizpůsobivý a občas infantilní. Míru možné resocializace označili znalci jako extrémně nepříznivou. Ve vazbě si podle vězeňské služby vyčítal, že se k činům přiznal a bojí se dlouhodobého uvěznění.
Křikavová v souvislosti s Marhoulovou diagnózou kritizovala systém péče o psychicky nemocné osoby, když jsou v devatenácti letech vypuštěny v podstatě bez ničeho do světa.
„V horším případě končí tito lidé mezi bezdomovci. Je to něco, co se obecně ví nejenom mezi odbornou veřejností, ale i v médiích, a stejně změna nenastala,“ dodala soudkyně.