Článek
Zážitek, kdy v pondělí po propuštění z nemocnice matka přijela k vyhořelému domu a vzápětí řekla, že jde na oběd, na první pohled působil bezcitně. Až druhý den ji sousedé viděli, jak pláče před domem, kde vyhasl život jejích dětí.
„Víte, neodsuzujeme ji. Je nám jasné, že když ji z nemocnice propustili, musela být pod vlivem uklidňujících léků. Nikdo by si nedovolil ji po něčem takovém pustit domů jen tak, bez nějakých sedativ. A teprve až tlumící léky odezněly, dopadla na ni celá ta tragédie,“ říkají sousedé. Netají se odhodláním pomoci.
Na místě tragédie zapalují lidé svíčky
„Pomoci chce i obec, jenže matka s námi nějak moc nekomunikuje. Telefon mi nebrala, ozvala se až po nějakém čase, poté, co jsem jí poslal SMS zprávu. Řekla, že dnes přijde na obec, ale nedorazila,“ řekl ve středu Právu starosta Oleksovic Zdeněk Koukal (ČSSD). Rodině zajistili ubytování v sousední obci, jenže to nevyužili. „Já nevím, kde teď bydlí,“ říká starosta.
Charita chystá zvláštní účet na pomoc rodině, ale i to provází otazníky. „Je skutečně třeba, aby se s námi spojila. Je třeba znát, jak si na tom stojí, zda mají exekuci, jak se vykládalo. Pak by peníze z účtu hned spadly na úhradu dluhů a pomoc by nebyla k ničemu,“ dodal.
Starosta zaregistroval jen zprostředkovanou informaci, že rodina nepočítá s pohřbem v Oleksovicích, ale v nedalekých Prosiměřicích.
Uhořelo tu už šest dětí
V Oleksovicích od druhé světové války uhořelo šest dětí. „Dva kluci v obci uhořeli v pětačtyřicátém. Pak, tuším to bylo v roce 1952, uhořela malá Růženka přímo v domě naproti tomu, kde v pondělí zemřely tři děti,“ říká žena z nedalekého domu.
Sama má s požárem rodinnou zkušenost. Dětí její sestry při hře zapálily dům, který zcela vyhořel. Stačily ještě vyskočit a ukryly se pod stůl. Našli je tam až po několika hodinách, kdy už si mnozí mysleli, že uhořely ve zničeném domě.
„My jsme se sem nastěhovali, když jsme koupili dům po rodině, kterým uhořela ta holčička. Ten pondělní požár byl vlastně třetí v ulici, kdy šlo o život dětem. Až si říkám, jestli to tu není prokleté,“ říká žena bydlící naproti.
Vyhořelý dům v Oleksovicích na Znojemsku
„Je mi z toho těžko. Ráno vstanu, vytáhnu roletu a vidím vyhořelý dům. V tu chvíli se mi vybaví, jak se před ním snažili oživit tu nejstarší holčičku a jedu raději někam pryč,“ říká jiná žena z protějšího domu. Jako nejrozumnější řešení vidí stržení domu. Už tak byl zchátralý, bez potřebné údržby, teď jej poničil požár a pak i to spojení s hrůzným zážitkem. „Já být na místě té rodiny, nikdy bych se sem nevrátila bydlet,“ říká sousedka.
„Když tehdy sestra vyhořela, uspořádal farář bohoslužbu, na které lidé vybrali devět tisíc korun. Byla to tehdy jediná pomoc, kterou kdo sestře dal. Tak, jako do kostela nechodím, půjdu tam a daruji peníze, protože i teď chce farář něco udělat,“ podotkla první z oslovených sousedek.
