Článek
Bohumil a Marie Poulovi se domáhali 3,5 miliónu korun, které měli údajně uložené u svého syna Lubomíra v trezorech v jeho kanceláři na Úřadu vlády. Vlastnictví peněz dokazovali jednak čestným prohlášením zaslaným na Úřad, a jednak výslechem Lubomíra Poula.
„Pokud žalobci argumentovali, že částka 3,5 miliónu je jejich vlastnictvím, bylo na nich prokázat, že jsou skutečně vlastníky věci. Žalobci svou povinnost nesplnili,“ zamítla žalobu soudkyně Miroslava Švarcová. „Tvrzení, že jsou vlastníky, aniž by to blíže rozvedli, je nedostatečné s ohledem na to, že jde pouze o prohlášení: ‚Ano, my jsme ty prostředky měli a jsou naše.‘,“ konstatovala Švarcová.
Soudkyně pak Poulovu výpověď odmítla jako účelovou a nedostačující. „Jeho výpověď byla stejně obecná jako tvrzení žalobců,“ podotkla Švarcová.
Pro bratra v emigraci
„Moji rodiče mi svěřili peníze, které jsem uložil u sebe v práci v trezoru s tím, že jsem měl i já obavu, aby o peníze rodiče nepřišli, protože je střádali celý život,“ vysvětlil Poul soudu s tím, že prý chtěli penězi vypomoci jejich druhému synovi, který se měl vracet z emigrace.
„Peníze jsem uložil do svého trezoru na Úřad vlády. Nechtěl jsem je mít u sebe doma, protože nás dvakrát vykradli. Řekl jsem si, že je uložím ve svém trezoru. A stalo se to, co se stalo. V červnu 2013 byla u mne v práci policejní prohlídka, která tyto peníze zabavila,“ pokračoval Poul.
To, co „se stalo“, byla policejní razie, během které policie mimo jiné zadržela jak Poula, tak i tehdejší ředitelku kabinetu předsedy vlády Petra Nečase Janu Nagyovou (nyní Nečasovou).
Policie ale nezjistila, že by milióny pocházely z kriminální činnosti, a proto je vrátila zpět na Úřad vlády. Samotného Poula nakonec policie z ničeho neobvinila.
Ani Poul neuspěl
Lubomír Poul se jinou žalobou domáhal vydání zhruba 250 tisíc korun, které mu byly zabaveny při stejné razii, rovněž z trezoru na Úřadu vlády. Soud ji ale letos koncem června zamítl s tím, že Poul nijak neprokázal, že by byly jeho.