Řidiče osobáku odsoudili za pád cestující v autobusu. Zastal se ho Nejvyšší soud

K incidentu došlo předloni v červnu brzy ráno v jedné z brněnských ulic. Řidič škodovky podle spisu pomaličku couval ze šikmého parkovacího stání. V tu chvíli k místu dojížděl autobus asi s dvěma desítkami cestujících, jehož řidič zatroubil a lehce přibrzdil. Přitom ztratila ve voze rovnováhu cestující, která se chystala vystupovat. Upadla a zlomila si bederní obratel, což si vyžádalo dlouhou léčbu.

Brněnský městský soud konstatoval, že řidič osobního auta ohrozil přijíždějící autobus a za těžké ublížení na zdraví jej potrestal pokutou 54 tisíc korun a zákazem řízení na rok a půl. Odvolací krajský soud pak rozhodnutí posvětil.

Řidič osobáku se ale nevzdal a podal dovolání k Nejvyššímu soudu. V dovolání napsal, že těžko mohl následek předpokládat, když přece nemohl tušit, že se někdo v autobuse bude zrovna chystat k výstupu. Navíc vůbec nevjel do vozovky, pouze se přiblížil k hraně parkovacího místa.

Na jeho stranu se postavilo i Nejvyšší státní zastupitelství. To upozornilo, že zatímco městský soud tvrdil, že autobus brzdil s menší intenzitou, odvolací soud už mluvil o prudkém brzdění, aniž by pro to byl nějaký důkaz.

„Vše nasvědčuje tomu, že řidič autobusu prudce nebrzdil a svůj autobus zpomalil způsobem, který pouze snížil komfort poškozené, avšak neohrozil ji pádem. Pokud v tomto okamžiku přesto upadla, její pád nemůže být v příčinné souvislosti ani s jednáním řidiče autobusu, který brzdil jen mírně, ani s jednáním dovolatele, který do jízdního koridoru autobusu nenajel,“ uvedl nejvyšší žalobce.

Senát Nejvyššího soudu se postavil na stranu řidiče osobáku. „Při couvání řidič může omezit ostatní účastníky silničního provozu, nesmí je však ohrozit. Vyplývá to z charakteru tohoto manévru, který by byl v některých případech, jako je právě vyjíždění z parkovacího místa couváním, nerealizovatelný bez omezení dalších účastníků silničního provozu,“ připomněli soudci s tím, že v popisovaném případě navíc řidič zastavil asi 10 centimetrů od čáry tvořící okraj parkovacího místa.

„Obviněný tedy dokonce ani neomezil projíždějící autobus, neboť nezasáhl do jeho jízdního pruhu. Za prokázaných okolností nelze dovodit „ohrožení“ autobusu tím, že obviněný jeho řidiče svým jízdním manévrem vystrašil. Jednání vedoucí k určité úlekové reakci řidiče autobusu nemůže být považováno za ohrožení dalšího účastníka silničního provozu,“ upozornili soudci.

Ti ještě připomněli, že někdy prostě nelze najít viníka a k nešťastným i tragickým událostem dochází i bez cizího zavinění. Případ se tak vrací k městskému soudu, který bude muset rozhodnout znovu.