Prostě to zkusil, plyne z rozsudku nad Dalíkem

Tím, kdo se měl chopit příležitosti, byl podle soudců lobbista Marek Dalík, který si v listopadu 2007 na schůzce v pražské restauraci U Malířů řekl o částku 3x 6 miliónů eur, což bylo tehdy 484,1 miliónu korun. Peníze požadoval po zástupci rakouské firmy Steyr, která jako výrobce chtěla dodat české armádě obrněná vozidla Pandur.

Podle původního verdiktu pražského městského soudu se svým požadavkem dopustil Dalík korupce, odvolací vrchní soud ale jeho aktivity označil za pokus o podvod a uložil mu místo nejprve vyměřených pěti nakonec celkem čtyři roky ve věznici s dozorem.

K tomu musí Dalík uhradit čtyři milióny korun, a pokud tak neučiní, odsedí si za mřížemi o dva roky víc.

Právo získalo text květnového rozsudku podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Zatímco městští soudci mínili, že Dalík chtěl peníze jak pro sebe, tak pro někoho z tehdejší vlády premiéra Mirka Topolánka (ODS), odvolací senát jejich názor nesdílel.

„Nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že obžalovaný M. D. (Marek Dalík) na schůzce požádal o úplatek na základě dohody s někým z představitelů vlády ČR, který byl schopen zařídit pokračování v projektu Pandur, ani s žádnou jinou osobou,“ konstatoval v textu verdiktu předseda odvolacího senátu Martin Zelenka.

V podobném duchu se v jednadvacetistránkovém dokumentu k možnosti napojení Dalíka na Topolánkův kabinet vyjadřoval opakovaně. Jednoduše řečeno, podle vrchního soudu žádné důkazy nesvědčily o tom, že by se Dalík s někým z kabinetu domluvil na tom, aby chtěl po Rakušanech peníze.

Korupce podle Zelenky nepřichází v úvahu, nicméně fakt, že si Dalík o peníze řekl, považují i odvolací soudci za „nesporný a nezpochybnitelný“. Zbývá tedy podle nich jediná možnost – podvod.

Slovy Zelenkova senátu Dalík zahraniční manažery uvedl v omyl, že dokáže ovlivnit rozhodnutí ministrů. Marek Dalík prý své postavení pouze předstíral, a to přestože byl přítelem a blízkým spolupracovníkem Topolánka.

Odvolací senát jako důkaz ocitoval výrok samotného Topolánka: „S obžalovaným jsem otázky zbrojních zakázek v roce 2007 nekonzultoval ani náhodou.“

Zelenka rovněž upřesnil, proč jeho senát snížil Dalíkovi trest o jeden rok. Lobbista nebyl zaprvé nikdy trestán, zadruhé se kauza táhla 8,5 roku nikoli jeho vinou a za třetí poté, co podle soudu požádal o peníze a byl okamžitě rakouskými manažery odmítnut, znovu již nenaléhal.

I když odvolací senát připustil, že Dalík žádal částku „takřka astronomickou“, v obchodních kruzích se podle něj jedná v rámci poskytování provize za takto velké zakázky o částku „běžnou“.

Jak přitom nedávno uvedl server Neovlivní.cz, na zhruba stejnou částku požadovanou Dalíkem v roce 2007 měl rakouský výrobce pandurů Steyr uzavřenou smlouvu o lobbingu s českou firmou Pamco.

Ta patřila zbrojaři Pavlu Muselovi, blízkému spolupracovníkovi někdejšího premiéra za ČSSD Stanislava Grosse, jehož vláda o vypsání tendru na pandury rozhodla.

Zjistily to rakouské úřady, které se případem rovněž zabývaly, ale ani jim se nepodařilo rozkrýt, kolik peněz a u koho nakonec skončilo.

Topolánkův kabinet však chtěl od zakázky na pandury ustoupit kvůli údajnému porušení smluvních podmínek ze strany Steyru. Nakonec ale jeho vláda na jaře 2009 po úpravě smlouvu o dodávce 107 transportérů za 14,4 miliardy korun podepsala.

Aktuální nezodpovězenou otázkou zůstává, kdy samotný Dalík zamíří do vězení. O termínu nástupu do výkonu trestu rozhoduje nyní pražský městský soud, který ale jak písemný pravomocný rozsudek, tak datum odchodu za mříže musí nejprve odsouzenému lobbistovi doručit.