Propuštěný konopný aktivista Dvořák: Ve vězení jsem byl mezi vrahy

Jak dlouho jste byl ve vězení?

Formálně čtyři roky, tři měsíce a pět dnů. Ale ty tři měsíce byl zápočet z předchozího trestu, takže v kuse to bylo přes čtyři roky.

Jaké byly? Dá se to vůbec popsat?

Nepřál bych to nikomu. Měl jsem ale třeba daleko horší mínění o lidech, kteří tam pracují, a v naprosté většině jsou to normální chlapi, kteří nemají vůbec zájem někoho šikanovat. Samozřejmě, že jsem se setkal i s mlácením vězňů, ale bylo to vždy spíš ze sebeobranných důvodů.

Po napadení vězněm?

Ano, třeba v nějakém afektu. A tohle byl nejrychlejší způsob, jak je zpacifikovat. Chci tedy říct, že z hlediska personálního vězeňská služba určitě pokročila v tom, že si hlídá, aby tam nebyli nějací úchylové. Co je ale problém, je vězeňský systém sám o sobě.

V jakém smyslu?

V tom, že tam neexistuje žádná individualizace trestů. Že lidé, kteří jdou poprvé do vězení, jsou spolu s těžkými recidivisty. Za tu dobu jsem tam zažil třeba i lidi, kteří se vrátili dvakrát i třikrát.

Ten systém nedává žádnou perspektivu v tom smyslu, že něco děláte, nějak se snažíte, ale tam si vás nikdo nevšímá. Nejlepší vězeň je pro personál ten, který by jen celý den ležel na posteli a po nikom nic nechtěl. Systém je o marnosti, jakože tam není jediná smysluplná akce, pokud nepočítám to, že jsem se sám přihlásil do velkých úklidů, které jsem tam dělal.

Pracoval jste ve vězení?

Ano, ale zadarmo. Zaměstnání jsem neměl.

Tam nebyl žádný systém zaměstnávání či rekvalifikace a vzdělávání vězňů?

Zrovna v Rapoticích (na Třebíčsku), kde jsem seděl teď, to není. Jsou tam vězni zaměstnaní v externích firmách, ale to musíte mít mírnější typ – režim vězení. Jenže já jsem byl odsouzen za věc, která už navíc nebyla ani přestupkem, do druhého nejpřísnějšího ze čtyř druhů režimů, takže jsem byl mezi vrahy.

Dostal jste se během výkonu trestu alespoň na chvíli z věznice ven?

Měl jsem jednou v červenci na 24 hodin přerušen trest, když se mi tady v Česku ženil syn, který přijel z Norska. Návrat po této vycházce byl pak strašný. Jinak jsem venku nebyl.

Jsou tam ale šílené případy. Například jeden starší Rom tam skončil opakovaně vždycky za flašku rumu za 159 korun, kterou ukradl v Tesku. Ale dostal celkem ve třech rozsudcích dohromady přes dva roky kriminálu, což je asi 1,2 milionu korun, který za něj zaplatí daňový poplatník. Přitom ten chlap měl udělat škodu dohromady ani ne za 500 korun, navíc ji vlastně ani nezpůsobil, protože ho vždycky chytili dřív, než tu flašku vypil, ani jednou to nestihl. A takovýto člověk je potom zařazen také zařazen do stejně přísného režimu C.

Co mi tam ale chybí, to je práce s vězni, ta tam není vůbec. Například v tom smyslu, že ti, kdo se dopustili něčeho násilného, aby to násilí reflektovali. Nebyly tam žádné sociální aktivity.

Tudíž když se člověkem zamyslí nad tím, proč máme nejvíc recidivy v Evropě, tak podle mě je to určitě tím systémem, který je celý z gruntu špatně.

Chápu, že když jsou lidé zlí a násilní, že nejlepší je v tuto chvíli od společnosti odstřihnout, ale oni pak mezi ně dají odsouzené, kteří jsou úplně z jiného těsta.

Myslíte tím koho?

Byl jsem tam se dvěma starými dědečky, kteří dostali za 15, respektive za 13 kytek (konopí) pět let. To je strašný příběh. Sedmdesátiletí pánové, kteří celou dobu žili řádný život, a jsou mezi vrahy. Pak si přečtete, že kdosi měl na půdě 29 kilogramů (marihuany) a dostal podmínku.

Jak se ostatní vězni chovali k vám?

Třikrát jsem za tu dobu dostal přes hubu. Jednou jsem skončil na šití, podruhé jsem si musel pořídit nové brýle.

Kvůli čemu?

Pokaždé to byli zfetovaní vězni.

Drogy tam tedy jedou?

Jedou všude. Drogy jsou skutečně vážný problém věznic.

Kolik vás bylo na cele?

Byli jsme na našem oddíle po třech, všichni ostatní po šesti. Ale v Olomouci jsem byl třeba na cele, kde bylo 12 lidí, všichni tam kouřili a nikdo nechtěl větrat. To byl velký humus.

Dalo se tam udržet nějaké lepší vztahy a najít třeba přátele?

Samozřejmě, že tam jsou i lidé, kteří do vězení vůbec nepatří, takže tam najdete občas charakterního člověka, se kterým si máte co říct. Takže ano, dalo se to. Navíc jsem tam hodně vězňům pomáhal. Když měli jakýkoli sociální a právní problém, exekuce, dědictví, tak šli za mnou. Dokonce jsme i několik soudů vyhráli.

Dělal jste jim právního poradce?

Ano. A to je zrovna věc, která by podle mě ve věznici pro odsouzené měla být. Protože se tam setkáte s lidmi, kteří jsou hodně jednodušší, někteří dokonce fakt analfabeti, opravdu neumějí číst a psát, a potřebují pomoct, poradit. I díky tomu, že jsme to pro ně dělal, se na mě někteří dívali lépe, říkali mi „pan doktor“. Vystudovaný právník ale nejsem, mám speciální pedagogiku, adiktologii a psychoterapii.

Asi to byl pro vás příjemný šok dostat se tento týden rozhodnutím soudu ven, že?

To se vůbec nedá popsat. Bylo to krásné ve chvíli, kdy řekl, že ano.

Jaké bylo loučení s ostatními? Přáli vám to?

Ale jo. Rozloučili jsme se normálně, udělali si dortík, a ještě ho snědli. Pak jsem měl akorát problém s tím, abych se dostal z věznice domů, protože byla na dálnici dlouhá kolona. Takže jsem čekal před věznicí asi hodinu, než přijede zeť. Mezitím ostatní čtyři vězni, kteří byli ten den (v pondělí) puštěni, už odjeli pryč.

Kam vedly vaše první kroky po propuštění?

Za rodinou. Bouřlivě mi ale také všichni psali, ať přijdu do Ponorky v Olomouci. To je taková kultovní hospoda, kde dělali hodně koncertů na mou podporu. Musím se tam stavit, ale nejprve si chci užít rodinu. Neumím to popsat, jaké to teď je, ale je to taková nejistota, například jít ven. Co mě ale těší, že mě lidi na ulici zdraví, poznávají a říkají, že jsou rádi.

Byla doma oslava?

Ano, rodinnou trachtaci už máme za sebou. Mezitím, co jsem byl v kriminálu, se nám narodila už tři vnoučata, takže je co oslavovat.

Co vás čeká teď? Jaké máte plány?

Ještě nějaký čas si dám úplně od všeho přemýšlení o mé perspektivě a budoucnosti pokoj. Mám tady vnoučata, děti by určitě taky potřebovaly pomoct. Ale kolegové z výzkumu už hlásili, že na mě čekají.

Co mám ale v hlavě, to je přijetí zákona, kterým se omluví za tato svinstva. Protože v civilizované zemi zavírat lidi za to, že nechají růst přírodu, to je něco, co nepatří do demokracie. Myslím si, že minimálně symbolicky by si měl někdo uvědomit, že tohle je zrůdnost. Ti lidé nikomu nic neudělali, neublížili, nezpůsobili škodu, ale často dostali vysoké tresty, třeba i 14 let. Naopak tam jsou další, kteří způsobili miliardové škody, a dostali šest let.