Prohlásila děti za živé člověky a neposílala je do školy. Soudu místo pokuty nabídla poukázku na služby

Žena pod vlivem skupiny, která neuznává Českou republiku, přestala do školy posílat své dvě děti, kterým je nyní dvanáct a deset let. Za ohrožování výchovy dostala loni trest devět měsíců vězení s odkladem na dvacet měsíců. Nic si z toho nedělala a děti dál vzdělávala doma ve škole, kterou si sama ustanovila.

Za pokračující absence tak přišel další trest. Zatímco na základě verdiktu civilního soudu žena o děti přišla a ty putovaly k jejich otci, trestní soud sáhl k pokutě dvacet tisíc korun.

„Obžalovaná řádným způsobem nedbala o jejich školní povinnou docházku a vedla své děti k nerespektování zákonů České republiky,“ stojí ve verdiktu vsetínského okresního soudu, s nímž se Novinky seznámily.

Žena u soudu zdůraznila, že není fyzickou osobou, takže pro ni zákony neplatí. „Děti neměly žádné mezery ve vzdělání, neboť domácí vzdělání probíhá formou života. Naše škola je na mezinárodní úrovni v rámci mezinárodních zákonů,“ tvrdila.

Na dotaz soudkyně, jak děti například učila vyjmenovaná slova, neboť podle odborníků měli sourozenci vážné nedostatky v učivu, pak opáčila, že vyjmenovaná slova je neučila, protože jí to nepřišlo jako vhodný způsob.

Vedle svérázného pojetí vzdělávání žena mimo jiné podala k soudu návrh na to, aby byla ona sama i děti prohlášeny za mrtvé. „Fyzické osoby se mají za mrtvé tím, když se prohlásí za svobodného živého člověka,“ odůvodnila svůj návrh. Pak si nárokovala zpět své tělo, duši, ducha, svědomí i jméno, přičemž požadavek poslala i na Ústavní soud, Úřad vlády či na policejní prezidium.

„Neplatím si sociální ani zdravotní pojištění, vystupuji jako člověk, nemám trvalé bydliště, to znamená, že nejsem fyzickou osobou,“ vysvětlila soudu.

Okresní soud neměl pro její argumenty pochopení. „Jakým způsobem žije obžalovaná, je její věcí, pokud nezasahuje do práv jiných osob, popřípadě neporušuje zákony. Přestože se občankou tohoto státu necítí, nemá soud k jejímu způsobu života výhrady. Nicméně obžalovaná nese odpovědnost za své děti a školní docházka je povinná, právo na vzdělávání je zakotveno v Listině základních práv a svobod,“ upozornil soud.

„Obžalovaná se cítí nevinnou a argumentuje tím, že není fyzickou osobou, tudíž ji nelze z ničeho obvinit. Pokud ale žije na území České republiky, je povinna dodržovat zákony České republiky,“ zdůraznil soud. Ten byl ale ještě milosrdný a ačkoli byla žena v podmínce za totožný čin, neposlal ji do vězení a uložil jen alternativní trest ve formě pokuty.

Ani takový přístup ale ženě nebyl po vůli a proti verdiktu se odvolala. V rukou psaném elaborátu, do kterého mohly Novinky nahlédnout, soudu sděluje, že peníze na úhradu pokuty nemá.

„Po pravdě, aktuálně netuším, že čeho bych vám tento peněžitý trest, za naši společnou hru, kterou jsme tady úspěšně hráli, uhradila. Dvacet tisíc korun bohužel nemám, ale přimete-li od nás směnný poukaz na naše služby, které v rámci společenství, či sami za sebe, nabízíme, bude nám ctí,“ navrhla soudu.

Případ tak ještě zamíří k odvolacímu soudu.