Proces s Ferim posune právní debatu o znásilnění, míní soudce

Exposlanec Dominik Feri je vinen ze znásilnění a pokusu o něj. Do vězení má jít na tři roky. Rozhodl o tom Obvodní soud pro Prahu 3. Co na verdikt říkáte?

K vynesenému rozsudku se nemohu vyjadřovat nijak konkrétně, protože to nelze odpovědně činit bez znalosti spisu a všech podrobností případu. Obecně se dá jen podotknout, že pokud soud v tomto konkrétním případě shledal vinu a ukládal pachateli nepodmíněný trest odnětí svobody, měl povahu a závažnost jeho trestného činu za poměrně vysokou, protože mi zároveň není známo, že by se jmenovaný v minulosti dopustil jiného trestného činu. Výměru daného druhu trestu, která by měla zároveň zohledňovat spáchání více trestných činů, z nichž jeden měl být spáchán ve stadiu pokusu, bez podrobnějších informací už nelze vůbec komentovat.

Komplikuje soudní proces zájem veřejnosti a fakt, že Dominik Feri je známá osoba?

Myslím si, že zejména pro oběti je to mnohonásobně složitější. Je to pro ně velmi citlivé a není to jednoduchá pozice. Medializace tedy může být i takto zatěžující, a to i pro další aktéry trestního řízení. Široká diskuse je důležitá především v odborné rovině. Vždy je zajímavé slyšet i názory obhájců nebo odborníků z neziskového sektoru, kteří se setkávají s podobně zasaženými lidmi v úplně jiných situacích a pracují s nimi.

Má takový případ s řadou intimních detailů probíhat za přítomnosti veřejnosti, nebo bez ní?

Záleží na předsedovi senátu, aby situaci vyhodnotil a případně vyloučil veřejnost. Má v tom poměrně široké možnosti. Například v situaci, kdy to může být citlivé nebo z hlediska procesu kontraproduktivní. Člověk v nekomfortní situaci může vypovídat odlišně nebo některé detaily nezazní. Soudce to musí umět odpovědně vyhodnocovat.

Může případ bývalého poslance Dominika Feriho ovlivnit rozhodování soudů v budoucnosti?

Bez znalosti spisu toto nelze předpovědět. Způsoby soudního rozhodování posouvají zejména ty případy, kdy se řeší složitá nebo nová právní otázka, nikoli automaticky ty případy, které si získají mediální pozornost. Zvenku nejsem schopen posoudit, jestli v tomto případě soud řeší i právně složité otázky. Pokud by tomu tak bylo, může teoreticky k nějakému posunu dojít.

Jedná se o veřejností sledovaný případ, pociťuje soudce tlak na výsledek?

Myslím, že primární tlak, který soudce vnímá, je odpovědnost za to, aby zjistil, co se v případu skutečně stalo, zjistil to férovým a zákonným způsobem a zároveň dokázal jednat citlivě i s obětí trestného činu. Výsledkem v tomto smyslu tedy není konkrétní druh rozhodnutí, ale to, aby soudce postupoval a rozhodoval spravedlivě. Pokud tuto tíhu odpovědnosti nevnímá, tak je vyšší riziko, že udělá hrubou chybu.

Ale v tomto případě se bude veřejně posuzovat i rozhodnutí soudu.

Pokud má soudce vyřešený vnitřní vztah odpovědnosti ke své práci, tak si musí umět poradit i se zájmem veřejnosti. To se ale netýká jen mediálně sledovaných případů. Soudci v menších městech na okresních soudech se pohybují v komunitách, kde jsou dobře známí. Tam může podobný typ tlaku vznikat v menším měřítku, ale zase v konkrétnější podobě.

Když jako soudci rozhodujete o případech sexuálních trestných činů, máte nějakou metodiku, jak postupovat?

Konkrétní metodiku, jak postupovat v případech sexuálních trestných činů, nebo jak zacházet s oběťmi, nemáme. Ale paleta seminářů pro soudce, které nabízí například Justiční akademie, je poměrně široká. Některé kurzy jsou zaměřené právě na práci s oběťmi a některé zase na odbornou stránku sexuálně motivovaných trestných činů. Sám se lektorsky podílím na seminářích, které se zaměřují na restorativní prvky v justici.

Můžete vysvětlit, co to znamená?

Restorativní justice je zaměřena především na obnovu poměrů, respektive vztahů, které jsou zasaženy trestným činem. Soustředí se například na zjišťování potřeb oběti trestného činu a na přijetí odpovědnosti pachatelem a podobně. To je jeden z inovativních směrů, o kterém se v našem oboru diskutuje a snažíme se je zavádět do praxe.

Dá se říct, že se v poslední době tedy mění přístup k obětem?

To je otázka spíš pro někoho, kdo dokáže posoudit širší spektrum soudcovských přístupů. Vnímám, že se k účastníkům řízení musíme chovat s respektem a úctou, takže to není nic nového. Ale od odborníků z neziskových organizací nebo z jednání s advokáty vím, že se mění především přístup policie. V tomto směru nastal posun, policisté jsou odborně vzděláváni a přístup se zlepšil.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje redefinici znásilnění. Jak nový přístup zasáhne do rozhodování soudů?

Posun by to měl dle publikovaných záměrů být ve zpřesnění a jasném přiklonění k principu, že „ne znamená ne“. To znamená, že pokud někdo s někým vykoná pohlavní styk a ten druhý s tím nesouhlasí, tak se jasně jedná o znásilnění. Ubude prostor pro obranu pachatelů, kteří tvrdí, že nemohli nic tušit, když se oběť nebránila. V návrhu novely má být i zpřesnění v tom, že se vyjme část závadových jednání do nového trestného činu, pracovně se nazývá sexuální útok. A to jsou třeba jednání, která si veřejnost běžně nespojuje s tím, že už tohle je znásilnění.

Dá se uvést nějaký příklad?

Jsou to veškeré nevyžádané fyzické kontakty se sexuálním podtextem ve vyšší intenzitě, ke kterým dochází bez souhlasu. Nutně tedy nyní u znásilnění nemusí dojít k souloži. To zpřesnění je žádoucí a je to dobrý posun. Nová redefinice znásilnění do značné míry kodifikuje posun, ke kterému už došlo v posledních letech právě v soudní praxi a v rozhodnutích nejvyššího soudu. To má už nyní vliv na soudní praxi. Například u dítěte do pěti let je nyní jasné, že se vždy bude jednat o bezbrannost oběti. Nejvyšší soud se zaobíral i případem, kdy oběť znásilnění vyjádřila nesouhlas se sexuálním stykem jen postojem či polohou těla. To je takzvané zamrznutí. To už bylo pojmenováno a může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu znásilnění už v současné podobě. Proto si myslím, že změna v soudních případech nebude tak dramatická.

Myslíte si, že změna, která se chystá, bude povzbuzením pro oběti, aby znásilnění nahlásily?

Myslím, že to je důvod, proč se změny dělají. Aby bylo snazší případy nahlašovat i dokazovat. Pomáhá i to, že se o tématu diskutuje a veřejně se reflektuje, co by se dalo zlepšit. Přístup zástupců orgánů činných v trestním řízení může nakonec být rozhodující. Kromě redefinice znásilnění bych očekával, že pořád bude kladen důraz na vzdělávání těch, kteří případy vyšetřují, kteří podávají obžalobu, a těch, kteří o tom rozhodují.