Pro práci s dětmi nemá morálku. Soud potvrdil vyhazov vychovatele za špiclování kolegů

Štěnici zašitou v plyšové hračce našli předloni v listopadu sami zaměstnanci domova v kanceláři sociální pracovnice. Policisté poté nastražili do místnosti fotopast, která špeha po několika dnech odhalila. Při manipulaci s plyšákem je na snímku zachycen právě Pavel H., který se poté přiznal. Žádný trest ale nedostal, případ policie posoudila jako přestupek a úřad ho potrestal jen napomenutím.

Týden po uzavření případu policií dostal vychovatel okamžitého padáka za zvlášť hrubé porušení povinností, kterého se podle svého zaměstnavatele dopustil tím, že neoprávněně vstoupil do kanceláře jiného zaměstnance za účelem umístění odposlouchávacího zařízení.

Výpověď napadl Pavel H. žalobou, kterou nyní soud zamítl a potvrdil, že okamžité rozvázání pracovního poměru bylo oprávněné, a jednání vychovatele označil za naprosté selhání.

Soudce Luboš Koranda v odůvodnění rozsudku upozornil na to, že Pavel H. umístil odposlouchávací zařízení v kanceláři, kterou lze bez nadsázky označit jako hlavní centrum všeho dění v dětském domově.

„Jsou zde osobní data všech umístěných dětí a vedou se zde s nimi osobní pohovory. Probíhají zde také jednání s pracovníky orgánu právní ochrany dětí, s policií a rovněž zde operují státní zástupci v rámci dozorové činnosti,“ vypočítával soudce.

A právě z důvodu toho, že jde o kancelář se zvláštním charakterem, který vyžaduje zabezpečení proti úniku osobních i jiných citlivých údajů, má do ní samostatný přístup jen omezený počet zaměstnanců, mezi které vychovatelé nepatří.

„Žalobce nezákonně vnikl do těchto chráněných prostor za účelem umístění nahrávacího zařízení tak, aby zaznamenal soukromé hovory ostatních kolegů z pracoviště, čímž získal nebo mohl získat informace které jsou osobními popřípadě citlivými údaji, jež jsou chráněny zákonem,“ stojí v odůvodnění rozsudku, do kterého měly možnost Novinky nahlédnout.

Odposlech do kanceláře umístil Pavel H. údajně proto, aby zjistil, kdo o něm a jeho rodině šíří na pracovišti údajné pomluvy. Nahrávací zařízení prý našel v létě 2022 zapadlé za digestoří v kuchyňce u své výchovné skupiny. Zpočátku si prý myslel, že se jedná o součást dětské mluvící hračky. Později na internetu dohledal, že jde o odposlouchávací zařízení, a napadlo jej, že by ho mohl použít.

Jak dále tvrdí, do plyšové hračky ho umístil během víkendové směny 20. listopadu 2022, tedy den předtím, než bylo odhaleno. Kancelář si odemkl klíčem, který podle svých slov náhodně našel. „Žádné záznamy ze zařízení jsem nezískal, a pokud bylo vůbec něco zaznamenáno, neměl jsem nikdy možnost se s tím seznámit. I v případě, kdy bych nějaké informace získal, neměl jsem v úmyslu je jakkoliv použít, šířit či zneužít,“ prohlásil vychovatel .

K motivu svého chování zmínil, že byl ryze osobní, a nikoli zištný či z pomstychtivosti. Připustil ale, že pochybil a nezachoval se správně.

„Toto jednání ale nebylo takové intenzity, aby byl dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru,“ argumentoval u soudu Pavel H. a poukázal na závěr policie s tím, že správní orgán mu za přestupek udělil jako trest pouze napomenutí.

Sám Novinkám řekl, že to byla to poslední možnost, jak dokázat ředitelce domova jeho podezření, že v kanceláři sociální pracovnice vznikají o něm a jeho rodině pomluvy, které se pak šíří po pracovišti.

„Ze strany sociální pracovnice jsem vůči své osobě vnímal určitou nevoli a měl jsem pocit, že se mě odsud spolu s dalšími kolegyněmi snaží vyšťouchat,“ prohlásil vychovatel. Záznamy ze zařízení prý neměl v úmyslu nijak použít.

„Obranná argumentace žalobce o tom, že nahrávky chtěl pořídit za účelem zjištění zdroje pomluv, není na místě, neboť chybí spravedlivá únosnost, která by jeho jednání v rozporu se zákonem ospravedlňovala. Případné pomluvy na pracovišti lze prokázat i jinými prostředky, které by nezasahovaly do práv dotčených osob,“ poznamenal soudce s tím, že návrat Pavla H. na pracoviště by nutně vyvolal personální pnutí, neboť jeho jednání se některých zaměstnanců domova emočně dotklo, ranilo je a byli z něj v šoku.

„Vytýkané jednání nesvědčí o tom, že by žalobce byl člověk tak vysokých morálních kvalit, aby se mohl dále podílet na výchově svěřených nezletilých dětí v dětském domově a připravovat je nerušeně na další život,“ uvádí dále rozsudek