Článek
Soud zpochybnil věrohodnost klíčového utajeného svědka z prostředí Bártovy bezpečnostní agentury ABL, o jehož výpověď se opírala obžaloba.
Případ se týká odposlechů, v nichž se Bém s Janouškem oslovují "Mazánku" a "Kolibříku" a které naznačují Janouškův vliv na kroky hlavního města pod Bémovým vedením. Státní zástupce Michal Muravský tvrdí, že o obstarání nahrávek požádal Petržílka v roce 2009 Bárta, který tehdy šéfoval bezpečnostní agentuře ABL. Petržílek Bártovi podle obžaloby následně předal 159 audiozáznamů, které byly v režimu "důvěrné".
Odposlechy někdo zpracoval na novou realitu, vzkázal soudu exprimátor Bém
Muži vinu odmítají. Jejich obhájci kritizují to, že obžaloba stojí zejména na výpovědích dvou utajených svědků - jednoho z ABL, druhého z prostředí BIS. Podle advokátů nebyl k utajení svědků zákonný důvod a tento krok omezil právo jejich klientů na obhajobu, protože se při neznalosti totožnosti svědků nemohli relevantně vyjádřit k jejich výpovědi a k motivaci svědčit. Petržílkův právník podotkl, že celá věc "je spíše zpravodajskou hrou než trestním řízením“ a vyšetřovací verzi označil za „neuvěřitelně pitomou“.
Oběma obžalovaným hrozilo za ohrožení utajované informace dva až osm let vězení. Muravský u pražského městského soudu připustil, že je potřeba zohlednit dlouhou délku trestního řízení, a proto mužům navrhl podmíněné tresty na spodní hranici sazby.
Vít Bárta jde před soud kvůli odposlechům s Kolibříkem Bémem a Mazánkem Janouškem
Bárta s Petržílkem čelí stíhání od roku 2013. Soud v minulosti vrátil obžalobu k došetření, protože mu vadilo to, že byla v utajeném režimu. Následně stíhání zastavil s tím, že obžaloba se opírá v podstatě výhradně o výpovědi anonymních svědků. Státní zástupce ale proti tomuto kroku úspěšně podal stížnost.
Bárta nyní podniká v železniční dopravě. Od roku 2010 byl ministrem dopravy i poslancem. Post ministra opustil v dubnu 2011 kvůli tvrzení, že poslancům své strany platil za loajalitu. Soudy jej nakonec v březnu 2013 pravomocně zprostily viny. Po státu se následně domáhal 20 milionů korun za zásah do osobního a politického života, neuspěl však kvůli promlčení nároku.