Před devíti lety našli mrtvolu na hnoji. Šéf kolotočářů dostal za smrt osm let

Hájek je hlavou rodinného klanu patřícího k tzv. světským. Provozují různé pouťové atrakce a například chovají poníky či velbloudy.

Zemřelý pracoval pro Hájkovy řadu let  jako „kádes“, tedy muž, který není příbuzensky se světskými spřízněn a vystupuje v jakémsi postavení sluhy, respektive hrubé pracovní síly. Policejní zdroje redakce však hovoří o tom, že byl údajně spíše jejich otrokem, nedostával prý plat, jen střechu nad hlavou, jídlo a občas ošacení.

Aladar tedy bydlel, respektive prý přespával ve sklepě Hájkova domu v pražských Hlubočepích. Právě na pozemku před budovou se měl odehrát osudný konflikt či konflikty mezi oběma muži.

Podle mínění soudního senátu vedeného Alexandrem Sotolářem obžalovaný svého zaměstnance v rozmezí od prosince 2007 do února 2008 opakovaně fyzicky napadal. „Zasazoval mu údery blíže nezjištěnými tupými předměty zejména do hlavy, hrudníku a horních končetin,“ uvádí obžaloba, s níž se soud ve středu ztotožnil.

Rány zasazené Aladarovi P.  byly zjevně silné, protože utrpěl zlomeninu lokte, dolní čelisti, sériovou zlomeninu žeber s krevními výrony, pohmoždění obou plic, pravého laloku jater, krvácející poranění obou uší a řadu podlitin, oděrek a krevních výronů.

„Ta poranění by nevedla ke smrti, pokud by došlo k poskytnutí adekvátní lékařské péče v rozumné době,“ podotkl k tomu Sotolář.

Jenže zákroku doktorů se Aladar nikdy nedočkal a místo toho postupně na následky zranění umíral. Dostal infekci, došlo k sepsi spojené s vysokými horečkami, zimnicí, nechutenstvím a únavou, až následovaly poruchy vědomí a na závěr už jen v posledním týdnu života ležení bez jakékoli aktivity.

„Byl již zcela závislý na péči dvou dalších osob a přes zjevnou, i laikovi zřejmou nutnost odborné péče mu obviněný nezajistil nezbytné ošetření a lékařskou péči, načež poškozený v době od 20. do 22. února 2008 v důsledku septického šoku při mnohačetných neléčených poraněních zemřel,“ souhlasil s obžalobou soud.

Předseda soudu Sotolář k tomu poznamenal, že o Hájkovi jako agresivním muži hovořila řada svědků včetně rodiny, kterou prý v minulosti rovněž verbálně i fyzicky napadl. Soud nicméně připustil, že o vině obžalovaného v podobě zbití Aladara svědčí jediný klíčový důkaz.

Tím bylo svědectví někdejšího člena rodiny, který se od Hájkových nejbližších dozvěděl, že hlava klanu Aladara tzv. „zahrnula“, což prý ve slangu světských znamená, že ho Hájek usmrtil.

Navíc prý zaslechl rozhovor členů rodiny, jak se domlouvají, že tělo zemřelého odvezou na hromadu hnoje, kam vozili výkaly od chovaných zvířat. Zmlácený muž podle verdiktu zemřel v rozmezí od 20. do 22. února 2008, tělo našel zmiňovaný traktorista 24. února.

Věrohodnost zásadního svědka se snažila obhajoba napadnout. Dotyčný byl totiž v minulosti odsouzen za pohlavní zneužívání vlastní dcery, na které přitom upozornila její babička – matka obžalovaného Hájka.

Soud však svědkovi uvěřil, vše prý vysvětlil logicky včetně toho, proč o možném pachateli promluvil až po letech. Hájkovi prý vyhrožovali jeho rodičům, takže se na policii obrátil až po jejich smrti.

Sotolář k tomu uvedl, že tento svědek neměl důvod si vymýšlet a takto složitě vykonstruovat celou kauzu. Díky jeho výpovědi si vyšetřovatelé ze speciálního týmu Tempus, kteří řeší letité nevyjasněné případy vražd či nevyjasněných úmrtí, mohli loni po osmi letech od spáchání zločinu přijít pro hlavního podezřelého, tedy pro Hájka.

Ten vinu odmítá a jakýkoli podíl na úmrtí či následném odstranění ostatků Aladara popřeli i další členové klanu. Obhajoba se navíc snažila u soudu prokázat, že Hájek není trestně zodpovědný vzhledem k velmi nízkému, až dementnímu intelektu.

To ostatně připustili i soudní znalci, kteří obžalovaného vyšetřovali. I podle nich vystupoval jako nesvéprávná slaboduchá osoba s velice nízkým intelektem.

Známý psychiatr Jan Cimický, jehož byl Hájek pacientem prý už od dětství, dokonce poznamenal, že se jeho intelekt pohybuje „mezi horním pásmem imbecility a dolním pásmem debility“.

Jenže soud měl k dispozici jak svědectví sousedů a širší rodiny, tak odposlechy svědčící o tom, že Hájek na tom zase tak špatně není a jeho intelekt je průměrný. Normálně prý řídil auto a telefonoval či dával příkazy podřízeným, což by i podle znalců člověk s takovou demencí nedokázal.

Proto ho soud nakonec označil za trestně zodpovědného a uložil mu osmiletý trest. Jak po vynesení rozsudku řekl Právu Hájkův obhájce Viktor Rytikov, jednoznačně podají odvolání, takže se případem bude ještě zabývat nadřízený pražský vrchní soud.

„Neexistuje žádný přímý důkaz, který by usvědčoval mého klienta z jakéhokoli protiprávního jednání. Všechno je dovozováno z přesvědčení o něčem, co není prokázáno. Pan předseda měl co dělat s tím, aby to odůvodnil,“ komentoval verdikt advokát Rytikov. Vše podle něj stojí na svědectví z doslechu o tom, co „jedna paní povídala“.