Článek
„Chlapec prodělal fyzické a psychické trauma, které na něm zanechá doživotní následky. Prožil bolestivá muka a děsivý zážitek ohně má stále před očima. Budí se ze spaní, není schopen škrtnout sirku nebo zapálit sporák. Tím, že je výrazně omezen v jakékoliv fyzické činnosti, trpí depresemi z obavy o svoji další budoucnost. Trápí se zejména tím, jestli najde nějaké uplatnění v zaměstnání, neboť profesi, ve které byl vyučen, nebude moci vykonávat. Dokonce uvažoval i o sebevraždě,“ prohlásil před soudem právní zástupce mladíka Jiří Štancl.
Podle něho odpovědnost za neštěstí nese právě škola, která výuku organizovala. V době, kdy k úrazu došlo, nebyl v učebně přítomen žádný pedagog. Výši odškodného stanovil Vokáčův advokát po vzoru obdobných případů. „Na to neexistují žádné tabulky. Je to spíš taková moje úvaha, se kterou soud může pracovat,“ vysvětlil Štancl.
Žalující strana se opírá především o znalecký posudek lékařky Jiřiny Krausové. „Pacient trpí těžkou posttraumatickou poruchou z prožitého otřesného zážitku. Je to hluboký zásah do jeho osobnosti. Není schopen se radovat ze života, uzavírá se do sebe a jediné jeho spojení se světem je přes počítač,“ konstatovala znalkyně. Upozornila na to, že právě pocit, že člověk hoří, patří k největším psychickým traumatům.
Spolužák vytáhl zapalovač
Osudový byl pro Benedikta třináctý březen 2008. Drama se odehrálo v hodině odborného výcviku. Při odmašťování a čištění pojezdu soustruhu na sebe Benedikt nešťastnou náhodou vylil kelímek s benzínem, jeho spolužák k němu přiběhl a škrtl zapalovačem. Hoch vzplál jako pochodeň. Přestože další spolužáci z něho hořící oděv hned strhali, oheň mu způsobil popáleniny druhého a třetího stupně na dvaceti procentech těla, a to hlavně na obličeji, rukou a hrudi.
Viníka později soud poslal do vězení na sedm měsíců. Rodině poškozeného chlapce pak v rámci trestního řízení přiznal náklady spojené s léčbou ve výši sedm set tisíc korun, které zaplatila pojišťovna.
Dodnes nosí masku
Benedikt v nemocnici zůstal několik týdnů. „Musel jsem ležet pořád rovně s rukama upevněnýma v držadlech jako Ježíš na kříži. Byla to nepředstavitelná bolest,“ popisoval mladík své nejhorší chvíle života. Ještě dnes musí nosit na postižených místech speciální bandáž a obličej si chránit maskou.
„Někde se to už alespoň částečně zhojilo. Donedávna mi nová kůže praskala a často jsem krvácel. V létě nesmím na slunce a v zimě zase do mrazu. Jsem vlastně pořád zavřený doma. Někdy je to opravdu k zbláznění,“ pokračoval mladík. Nad otázkou, kdy si naposledy udělal nějakou radost, dlouze přemýšlel. „Víte že ani nevím,“ hlesl.
Zapomenout může i na holky. „Vždyť se na mě podívejte, nemohu se hýbat, a tak tloustnu. A pohled na tělo po několika plastikách taky není zrovna pěknej. Takže to zatím neřeším,“ uzavřel hoch.
Soudkyně Libuše Nová ještě před zahájením jednání obě strany vyzvala, zda se nechtějí domluvit na smíru a spor vyřešit mimosoudně. To právní zástupce školy Tomáš Kuděj odmítl. „Nárok žalobce považuji za nedůvodný. Žádám soud, aby žalobu zamítl v celém rozsahu,“ prohlásil Kuděj. Ten zpochybnil posudek znalkyně Krausové s tím, že je zmatečný a v rozporu s platnou právní úpravou.
Soudkyně jednání odročila na neurčito za účelem vypracování dalších znaleckých posudků a výslechu svědků.