Článek
Zejména francouzští technaři, kteří přijeli na CzechTek, nebyli žádní beránci. Přesvědčil se o tom na vlastní kůži vedoucí 2. oddělení pražské speciální pořádkové jednotky Ivan Kaněv. Jen díky obrovskému štěstí ustál střet s osobním autem, které na něj najelo. "Technařům se podařilo prorazit plot u dálnice a vzniklou dírou chtěli vjíždět na louku," svěřil se Právu Kaněv.
On i jeho podřízení se v pátek snažili zprůjezdnit dálnici D5 u exitu 136 ve směru na Rozvadov, kde účastníci technopárty sjížděli k pronajatému pozemku. Sjezd se však brzy ráno auty ucpal. "Když jsme přijeli na místo, tak se chtělo zhruba sedmdesát lidí se čtyřiceti auty dostat na louku dírou. Z druhé strany účastníci technopárty z kopce kutáleli válce se slámou, kterou takříkajíc vystlali příkop za plotem," popsal okamžiky policista.
Ani gestikulace nepomohla
V čele svého družstva chtěl díru ucpat. "Snažil jsem se lidem vysvětlovat, že tudy rozhodně nemohou projet. Češi většinou pochopili. Najednou z dálnice vyjel Renault Clio na francouzských espézetkách a jel přímo na mě, křičel jsem na něj a gestikuloval. Projel dírou, přes příkop a narazil do mě. Šlo mi o život. Skončil jsem na jeho kapotě," řekl Kaněv. Měl štěstí, že stál v mírném svahu, který rychlost auta zpomalil. "Všiml jsem si, že ho řídil asi pětadvacetiletý kluk s dredy, vedle seděla stejně stará dívka. Když mě srazil, zařadil zpátečku a ujel," uvedl policista. Francouze pak policisté chytili poblíž Rozvadova.
Jelikož Kaněv srážku přestál bez zranění, snažil se s kolegy zprůjezdnit zhruba sto metrů dálnice ucpané auty. "Bylo strašné vedro. Silnice měla přes padesát stupňů. Všimli jsme si, že v zácpě jsou i rodiny s malými dětmi. Proto jsme se snažili technaře přesvědčit, aby uvolnili alespoň levý jízdní pruh. Aby si nebrali jako rukojmí malé děti. Kdyby tam náhodou došlo například k srdeční zástavě nebo porodu, tak by tam nemohl přistát ani vrtulník," uvedl šéf policejního družstva. Policisté podle jeho slov ale opět narazili na velmi početnou skupinu Francouzů, kteří jakoukoliv dohodu či spolupráci odmítali. "Snažili se jakýmkoliv způsobem vyvolat konflikt. Byli velmi agresivní," poznamenal. Policisté s nimi vyjednávali téměř dvě hodiny. Teprve pak použili donucovací prostředky.
Útoky zezadu byly nejhorší
Přímo na louce zasahoval Miroslav Štrombach ze středočeské pořádkové jednotky. I on na vlastní kůži zažil "mírumilovnost" účastníků CzechTeku. "Osobně se mi nic nestalo. Hodně mých kolegů ale bylo zraněných kvůli útokům ze zálohy," poznamenal Štrombach. Podle jeho slov s kolegy utvořili na kopci kordon a velmi pomalu postupovali směrem k lidem. "V sobotu odpoledne jich už tam bylo málo, tvořili hloučky. Rozumní odešli, zůstali jen provokatéři," svěřil se policista.
Se svým kolegou se shodl, že nejhorší byli Francouzi. "Kromě Čechů tam bylo hodně národností, ale francouzští technaři byli nejhorší. Na střet byli připravení. Měli respirátory a roušky." Navíc zvolili ďábelskou taktiku. Naoko odešli, a pak zaútočili kameny a vším, co bylo po ruce. "Střet zepředu člověk čeká a je taky chráněn, zezadu se ale nemůže bránit. Tak došlo k největšímu počtu zranění," uvedl Štrombach. Použití donucovacích prostředků podle něj bylo poslední možností. "Například k užití slzného plynu došlo v minimu případů. Nebylo plánováno. Sami jsme neměli plynové masky," poznamenal.
V SRN byli technaři biti ještě více
Podle dalšího ze zasahujících policistů Pavla Mihulky na tom byli lépe někteří technaři. "Měli připravené plynové masky a dokonce po policistech házeli vlastní patrony se slzným plynem," napsal Právu ve svém e-mailu. Mihulka vzpomíná také na to, že měl během akce čas hovořit i s některými účastníky technoparty. "Když se jedna účastnice CzechTeku zmínila o tom, že se účastnila i technoparty v sousedním SRN a zeptal jsem se jí, jakým způsobem to probíhalo tam, sdělila mi, že tam byli biti ještě více," líčí.
Dostali dostatek šancí
"Technaři dostali tolik šancí, kolik mohli. Měli jsme jasný pokyn nevyvolávat konflikt. Účastníci akce byli mnohokrát vyzváni, aby opustili nelegálně obsazenou část louky. Kdo chtěl odejít nebo odjet, mohl," říká nadporučík Jaroslav Hříbal z pořádkové jednotky v Rokycanech.
Ještě během prvního sobotního zátahu podle něj policejní kordon bez problému propouštěl každého, kdo chtěl místo opustit. "Mohu mluvit jen za svoje družstvo, ale neviděl jsem žádného policistu, že by mlátil nebo zasahoval proti někomu, kdo chtěl v klidu odejít," dodává Hříbal.
Benevolence se prý ale policistům nevyplácela. "Řada účastníků, které jsme přes kordon propustili, neodešla, ale naopak na nás začali útočit zezadu. Najednou jsme byli pod palbou kamenů, klacků a lahví z obou stran. Pouštěli na nás zapálené role slámy," vypráví Hříbal.
"Útočící účastníci dokonce trefovali sami sebe, když z obou stran přehazovali kordon," doplňuje další policista z Plzně, který uvedl pouze křestní jméno Pavel. Oba muži mají ze zásahu drobná zranění a modřiny od kamenů a do špičky ořezaných větví. "Během soboty si technaři určitě mohli připravit zbraně, viděli nástup policistů, dlouho trvalo, než jsme opravdu zasáhli," míní Hříbal.
"V sobotu jsme obědvali pod lesem a vletělo mezi nás auto a pak i motorka. Viděl jsem i kolegu, který dostal kamenem pod ochranný krunýř do páteře a s otevřenou ránou a podezřením na ochrnutí ho musel odvézt vrtulník. Vyjelo auto, ze kterého se ozývala výzva k opuštění v několika jazycích, po pár metrech bylo úplně zdemolováno. A to popisuju jen to, co jsem sám viděl," říká Hříbal.