Článek
Tento trest je v Česku poměrně nový, zaveden do praxe byl před pěti lety. Od té doby k němu policisté přistoupili v 4807 případech. Nejméně případů bylo podle statistik v roce 2008. Tehdy policisté vykazovali celkem 679krát. V roce 2007, kdy opatření začalo platit, to bylo 862 zákroků. O dva roky později jich Bílý kruh bezpečí evidoval 778. Výraznější nárůst počtu vykázání zaznamenala statistika předloni. Meziročně jich přibylo o víc než třetinu. Stejně tomu pak bylo i loni.
Podle odborníků za tím není ani tak to, že by Češi a Češky byli agresivnější a víc své okolí týrali, i když krize, nezaměstnanost a nepříznivá situace mohou k většímu napětí v rodinách přispívat. Za vyššími počty může být spíše to, že policisté už mají s vykázáním mnohem větší zkušenosti, dokážou nebezpečí přesněji vyhodnotit a volí tento krok častěji, uvádějí experti z Bílého kruhu bezpečí.
Nárůst ve Středočeském a Olomouckém kraji
Méně než v předloňském roce vykazovala policie loni jen ve třech krajích - na Vysočině, v Plzeňském a Jihočeském kraji. V Královéhradeckém kraji byl počet případů v posledních dvou letech téměř stejný. V ostatních regionech byl loni nárůst výrazný. Nejvíc se počty zvedly ve Středočeském a Olomouckém kraji, kde se téměř zdvojnásobily.
Domácí násilí patří v Česku mezi trestné činy od června 2004. Vykázat na deset dní z domova ty, kteří ubližují své rodině či blízkým, smí policie od ledna 2007. Obětem pak pomáhají intervenční centra v regionech. Autoři zákona a představitelé organizací na pomoc obětem opakovaně uvedli, že vykázání není trest pro násilníky, ale má působit preventivně a má chránit ohrožené osoby před případným dalším útokem.
Vykázání na deset dnů z domova
Policie může násilnické lidi vykázat na deset dní z domova i bez souhlasu těch, které ohrožují. Dodržování opatření musí také na místě několikrát zkontrolovat. Soud může desetidenní dobu agresorům prodloužit a zakázat jim i přibližovat se k obětem. Ty o takovéto opatření ale musejí požádat.
Domácí násilí představuje dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Nemusí být jen fyzické. Může být i psychické, sexuální či ekonomické. Neodehrává se také jen mezi partnery, ale i mezi rodiči a dětmi či mezi prarodiči a vnoučaty.