Článek
Přestože před výslechem svoji totožnost řádně prokázala, po odmítnutí výpovědi se musela podrobit identifikačním úkonům od focení přes sejmutí otisků prstů po odebrání vzorku DNA.
Marně si mladá žena na takový postup stěžovala. Až když podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, v rámci které požadovala zničení veškerého identifikačního materiálu získaného popsaným způsobem, dostala od policie stručnou zprávu, že se tak stalo.
Podrobnosti se však dozvěděla až tento týden, kdy Krajský soud v Plzni její žalobu projednával.
„Mám tady potvrzení od Kriminalistického ústavu, že daktyloskopická karta i odebraný vzorek DNA žalobkyně byly zlikvidovány. Co se týká zásahu do její osobní sféry, k tomu nepovažuji za nutné se vyjadřovat. Nejsem schopná posoudit, jakým způsobem se jí to osobně dotklo nebo nedotklo,“ uvedla právní zástupkyně policejního ředitelství Plzeňského kraje Eva Bernardová.
Ze soudního jednání vyplynulo, že Štětinovou obvinili loni v březnu jihočeští policisté z přečinu šíření nakažlivé nemoci zvířat v souvislosti s nelegálním
dovozem psů z Rumunska, u kterých hrozilo riziko vztekliny.
Bála se násilí
Vyšetřovatelé v Českých Budějovicích požádali kolegy z Plzně, aby ženu vyslechli a provedli zmiňované identifikační úkony.
„Pro takový zásah nebyly splněny zákonné podmínky, neboť trestní stíhání bylo vedeno pro nedbalostní formu zavinění a identifikační úkony v tomto rozsahu lze provést pouze v případě trestného činu spáchaného úmyslně,“ řekl advokát studentky Marian Bejdák.
Podle advokáta Bejdáka policie má při provádění takových úkonů co nejméně zasahovat do osobnostních práv občanů.
„V tomto případě se rozhodně o nějaké přiměřenosti mluvit nedá,“ upozornil Bejdák a doplnil, že jeho klientka musela po výslechu dokonce vyhledat pomoc psychologa, ke kterému stále ještě dochází.
„Kromě odběru DNA jí policisté fotili různé části těla včetně jizev, které jsou pro ni dost intimní věcí. Nesouhlasila s tím, ale ze strachu, že by mohlo být proti ní použito násilí, se tomu dobrovolně podrobila,“ pokračoval Bejdák.
Vyrozumění bez podrobností
Podle něho neměla žena vůbec informace o tom, jakým způsobem se nakládá s jejími biologickými vzorky. „Po podání žaloby jsme sice dostali od policie vyrozumění, že byly zničeny, ale bohužel bez podrobností, jakým způsobem se tak stalo, kdo je zničil a na základě čeho,“ uzavřel Bejdák.
K případné odpovědnosti za zpracování osobních údajů by podle vyjádření Bernardové měla být brána policie jako celek.
„Trestní řízení proti žalobkyni bylo vedeno policisty v jižních Čechách. My jsme byli pouze dožádáni k provedení určitých úkonů.
Nemohla to zkoumat
Naše policistka, kterou touto věcí pověřili, byla plně vázána tímto dožádáním. Neměla prostor zkoumat, jestli to může či nemůže učinit.
Odebrané identifikační údaje odeslala zase zpět do Jihočeského kraje a veškeré další záležitosti už šly naprosto mimo nás,“ vysvětila Bernardová.
A soud jí dal za pravdu, když rozhodl, že policejní ředitelství Plzeňského kraje není v tomto sporu tím, kdo by měl být žalován.
„Identifikační úkony provádí policie v celostátním měřítku. Drobení na jednotlivé její součásti by vedlo k neuvěřitelné roztříštěnosti a zmatkům v tom, koho žalovat. Máme za to, že v tomto případě by měla žaloba směřovat proti policejnímu prezidiu nebo Útvaru služby kriminální police a vyšetřování jakožto správci zpracování osobních údajů,“ vysvětlil předseda senátu Petr Kuchynka.
Z tohoto důvodu soud ani neřešil otázku, zda identifikačními úkony policisté nezákonně zasáhli do osobnostních práv žalobkyně.