Článek
Podle ženiny verze chtěl její tehdejší přítel intimní kontakt, což však ona odmítla. Muž si ale sex nakonec vynutil. Jenže policisté v jeho chování nespatřili trestný čin, což odůvodnili právě dříve provozovanými praktikami. S rozhodnutím policistů věc odložit souhlasilo i státní zastupitelství, žena se tak obrátila na Ústavní soud.
Senát se soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem jejím argumentům přitakal a konstatoval, že postup policie a žalobců porušil ženina práva. „V tomto případě stát selhal na stěžovatelčino právo na účinné vyšetřování a svou povinnost postihovat činy porušující základní práva mimo jiné u jednání proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti,“ konstatoval Kühn.
Podle verdiktu žena vznesla tzv. hájitelné tvrzení, tedy její verze nebyla nedůvěryhodná či nepravděpodobná. Naopak policisté podle Ústavního soudu v extrémním rozporu s obsahem spisu dospěli k závěru, že mezi partnery bylo běžné „fingované znásilnění“, a muž tak nemohl prý tušit, že ono „ne“ je tentokrát míněno vážně. Přitom jak žena, tak i podezřelý vypověděli, že hrané znásilnění nikdy neprovozovali.
Rozhodnout znovu a lépe
Kühn zkritizoval i závěry policie o tom, že žena se po incidentu chovala nelogicky. „V případech vztahových znásilnění je bezprostředně po činu typická zdánlivě smírná reakce oběti. Jde o normální a přirozenou reakci na prožitý stres,“ připomněli soudci.
Žena přitom uvedla, proč se chovala tak, jak se chovala, neboť byla s mužem sama, měla strach, nemohla najít telefon a byla v chatě uprostřed polí, kdy nejbližší obec byla půl hodiny daleko.
Po rozhodnutí Ústavního soudu musí žalobci znovu posoudit postup policistů. „Ačkoliv Ústavní soud nepředjímá, jak orgány činné v trestním řízení rozhodnou a zda nakonec bude zahájeno trestní stíhání, prověření nahlášeného znásilnění musí proběhnout v souladu s ústavními požadavky,“ zakončil Kühn.
