Policisté muže vykázali z domu. Soud je podržel

„Vykázání nebylo ze strany zasahujících policistů učiněno svévolně a neuváženě,“ stojí v odůvodnění rozsudku, do kterého mělo možnost Právo nahlédnout.

„Na základě jejich zjištění se jevilo jako reálně možné, že se muž vůči partnerce dopustil závažného útoku proti její lidské důstojnosti. Současně bylo odůvodněné předpokládat reálnou hrozbu toho, že by podobné násilné jednání mohl ve společné domácnosti opakovat,“ uvádí odůvodnění.

Oznámení tehdy přijal dozorčí služby z policejního oddělení v Nýřanech. Žena začala tím, že předchozí noc za ní muž přišel do ložnice, ve které už společně nespali.

„Odkryl mi peřinu a dožadoval se sexuálního styku. Měl hrubé narážky a snažil se mi osahávat na intimních místech. Odešel, až když jsem křičela a pohrozila přivoláním policie,“ popisovala žena do telefonu.

Dodala, že v posledních dvou měsících muž nadměrně pije alkohol a je vůči ní čím dál agresivnější. „Byla ubrečená, působila vystrašeně a vystresovaně. Chovala se tak, jako že se jí opravdu něco špatného stalo,“ vypověděl praporčík J. K. před soudem.

Podle Tomáše P. ale žena lhala a jednala tak účelově, aby ho co nejdříve vystrnadila z domu.

„Po mnohaletém partnerském vztahu mi byla nevěrná s jiným mužem, se kterým nejspíš plánuje společné soužití v domě. Když se se mnou rozešla, požádal jsem ji o finanční vyrovnání, zejména šlo o moje investice do domu a do společného soužití. Jako reakce přišlo její oznámení na polici o mém údajném sexuálním útoku,“ tvrdil muž.

Vadilo mu zejména to, že jej policisté vypakovali z domu jen na základě výpovědi družky, která podle jeho názoru nebyla dostatečně objektivní pro takové rozhodnutí.

Přiznal, že tu noc za ženou skutečně do ložnice přišel, ale jakékoliv protiprávní jednání popřel. „Jen jsem nadzvedl peřinu a chtěl jí popřát dobrou noc,“ uvedl, proč byl u postele. Dodal, že v té době už spolu nežili jako partneři a žena ho požádala o to, aby se z domu odstěhoval.

Soud v úvodu rozsudku upozornil na to, že policejní vykázání ze společného obydlí je citelným zásahem do soukromého a rodinného života vykázané osoby a může být i snadno zneužitelné ze strany domněle ohrožené osoby.

Na druhou stranu ale jde o preventivní opatření, a tudíž jej policisté mají volit nejen tam, kde k útoku na ohroženou osobu prokazatelně došlo, ale také v případech, kde je s ohledem na okolnosti pravděpodobné, že k oznamovanému útoku skutečně došlo, a současně lze předpokládat, že by mohl následovat další, stejně intenzivní, či dokonce intenzivnější.

„Pokud by policisté zůstali nečinní, mohl by násilník získat dojem, že budou i napříště věřit jemu, nikoli osobě ohrožené. Tím roste riziko, že bude útok opakovat, a to případně i s vyšší intenzitou jako odplatu za to, že ohrožená osoba předchozí násilné jednání hlásila policii,“ píše se v odůvodnění rozsudku.

V daném případě podle názoru soudu policisté reagovali správně. „Podezření na útok se sexuálním motivem, jak se ženou popisovaný incident v dané době policistům jevil, je závažné jednání a současně v krátkém časovém úseku složitě prokazatelné. Ani v případech, kdy tvrzení ohrožené osoby o násilném jednání vůči ní ze strany spolubydlící osoby nelze jednoznačně ověřit, nemohou zasahující policisté rezignovat na preventivní ochranu ohrožené osoby,“ uvedl soud.

Poukázal i na to, že věrohodnost tvrzení ženy ještě policistům na místě potvrdila její dospělá dcera, která v době nočního incidentu byla přítomna v domě. „Slyšela jsem z ložnice, jak mamka na něho křičí, aby na ni nesahal, že už nejsou spolu a ať jde pryč,“ vypověděla dcera.