Policista zfalšoval důkazy, podle soudu to ale není trestné

Státní zástupce obžaloval Willa za to, že dodatečně poopravil údaje v protokole o silniční kontrole z loňského dubna, kde lhal o tom, že kontrolovaný řidič odmítl třetí dechovou zkoušku na požití alkoholu stejně jako lékařské vyšetření s odběrem krve.

Spolu s Willem skončila před soudem i jeho kolegyně Alena Zachová, která s ním tehdy byla v hlídce a později zfalšovaný záznam podepsala. Z jednací síně odcházela rovněž očištěna.

Willovi vyšla obhajoba, podle které údaje v záznamu pozměnil na doporučení svého nadřízeného Tomáše Horvátha a napravil tak chybu, kterou se Zachovou při kontrole podnapilého řidiče udělali. Ta spočívala v tom, že šoférovi nedali dýchnout opakovaně. Poté co zjistili, že hodnoty mezi prvním a druhým nadýcháním se lišily o více než deset procent, byli povinni provést ještě třetí dechovou zkoušku.

Po upozornění od Horvátha vypracoval Will nové záznamy, kde uvedl, že řidič se třetí dechové zkoušce odmítl podrobit a že nechtěl podstoupit ani odběr krve. Až poté policisté odeslali spis k přestupkové komisi.

U Zachové nebylo podle soudkyně Simony Kubouškové prokázáno žádné aktivní jednání ve vztahu k poškození práv řidiče. „Jediné, co obžalovaná prokazatelně učinila, byla její křivá výpověď při přestupkovém řízení. Ale jelikož rozhodujeme pouze o skutku, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba, nebude se soud zabývat právním hodnocením takového jednání,“ vysvětlila Kuboušková.

Zcela jiná situace byla podle soudu u Willa. „Svým jednáním spočívajícím ve změně obsahu dokumentu v neprospěch poškozeného vykonával pravomoc úřední osoby v rozporu s právními předpisy, jimiž byl při výkonu služby vázán,“ konstatovala Kuboušková. Podle ní však k naplnění znaků žalovaného trestného činu nestačí jen objektivně závadný výkon pravomoci úřední osoby.

„Takové jednání úřední osoby musí být zároveň vedeno pohnutkou způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch,“ pokračovala Kuboušková. Ta měla u Willa za prokázané, že jeho motivem ke spáchání přečinu byla snaha vyhnout se kázeňskému trestu z důvodu profesního pochybení při zpracování pokladů ze silniční kontroly, a nikoliv snaha o způsobení jakékoli škody kontrolovanému řidiči.

„Tento závěr vychází nejen ze samotného výslechu obžalovaného, ale i ze skutečnosti, že původně úřední záznamy vyhotovil v souladu se skutečným průběhem kontroly a až po kontaktování nadřízeným došlo k jejich obsahové úpravě v neprospěch poškozeného,“ vysvětlila soudkyně.

V případě Zachové je soudní verdikt pravomocný, statní zástupce se vzdal práva na odvolání. Naopak u Willa podal stížnost proti rozhodnutí o postoupení věci pro kázeňský přestupek. Případem se tak bude zabývat Krajský soud v Plzni.

Případ vyplaval na povrch během správního řízení s řidičem u Městského úřadu v Blovicích. Will i Zachová před přestupkovou komisí shodně tvrdili to, co bylo uvedeno ve zfalšovaných záznamech. Jenže měli smůlu. Řidič jako důkaz předložil tajnou audionahrávku z průběhu kontroly, ze které jasně vyplynulo, že ho nikdo ke třetí dechové zkoušce ani k odběru krve nevyzval.

Rostislav S. nakonec dostal ve správním řízení za jízdu pod vlivem alkoholu (0,47 promile) pokutu 15 tisíc korun a zákaz řízení motorových vozidel na šest měsíců. Pokud by ale přestupová komise vycházela z nepravdivého tvrzení policistů o odmítnutí dechové zkoušky a odběru krve, musel by zaplatit pokutu nejméně 20 tisíc korun a minimálně na dva roky by přišel o řidičák.

Podle Willa se vše dělo na popud nadřízeného Tomáše Horvátha. „Horváth si mě zavolal s tím, že v úředních záznamech z kontrol, které jsem sepsal, je chyba, díky níž řidič vyvázne bez trestu, a naopak mě za to čeká sankce. Doporučil mi, abych to napravil tím způsobem, jakým jsem to potom udělal. Nejednal jsem správně, ale bál jsem se postihu, kterým mi hrozil,“ prohlásil Will.

Horváth při výslechu před soudem uvedl, že při kontrole úředního záznamu zjistil, že v něm chybí výzva k třetí dechové zkoušce. „Chtěl jsem po Willovi, aby to uvedl na pravou míru. Jak konkrétně jsem mu to řekl, si už nepamatuji,“ prohlásil Horváth.

Stejně tak si už nevybavoval, jak a co v úředním záznamu Will následně opravil nebo změnil. „Rozhodně jsem ale po něm nechtěl, aby si tam něco vymýšlel. Takhle to nebylo,“ sdělil Horváth.

Z elektronické dokumentace je však zřejmé, že Horváth nahlížel opakovaně do záznamu v době, kdy ho Will opravoval. Prakticky vždy vzápětí poté, co tam Will udělal nějakou změnu, Horváth dokument zkoukl.