Po očkování ochrnula dítěti část obličeje, naději na odškodné mu dal až Nejvyšší soud

Zastání tak nakonec rodina našla až u Nejvyššího soudu (NS), který předchozí postup označil za nepřijatelný a nařídil, aby případ justice znovu projednala.

Dítě dostalo očkování v roce 2015. Týden poté u něj došlo k levostranné obrně lícního nervu těžkého stupně s trvalými následky. Když rodiče neuspěli s výzvou o odškodnění na ministerstvu, obrátili se na soud.

U pražské justice ale nepochodili, neboť obvodní i městský soud jim vzkázaly, že žádný právní předpis nezakotvuje odpovědnost státu za újmu způsobenou povinným očkováním a že soudy nebudou absenci zákona nahrazovat svým rozhodnutím.

Problém byl totiž v tom, že do konce roku 2013 podle tehdejších právních předpisů nesl odpovědnost za škodu poskytovatel zdravotních služeb.

Nový občanský zákoník, platný od ledna 2014, ale na nic takového nepamatoval a odpovědnost neřešil ani žádný jiný předpis. To se změnilo až loni přijatým zákonem o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.

Rodina se proto obrátila na NS. „Je třeba pokládat za neakceptovatelné, aby za způsobenou újmu, kterou nelze přičíst poškozenému ani vyšší moci, nebyl nikdo odpovědný. Žalobce je přesvědčen, že chybějící výslovnou zákonnou úpravu je soud v daném případě oprávněn nahradit svým výkladem,“ stálo v dovolání.

Dovolání odkazovalo i na názor Ústavního soudu, podle kterého, pokud stát stanovuje sankce pro případ odmítnutí povinné vakcinace, musí být připraven i na situaci, kdy po očkování dojde k neblahým následkům.

Advokátka rodiny Zuzana Candigliota upozornila, že hoch se bude muset s následky potýkat celý život.

„Nemůže dovřít oko, má potíže i při jídle, neovládá postiženou stranu úst. Absolvoval celou řadu lékařských vyšetření včetně lumbální punkce, rodina měla i velké náklady související s dojížděním na lékařské úkony,“ upozornila advokátka.

Senát NS v čele s Robertem Waltrem se postavil na stranu rodiny.

„Pokládáme za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit,“ konstatovali soudci.

Soudci NS zdůraznili, že ve zcela výjimečných situacích, kdy se vyskytne mezera v zákoně nebo dojde k nezamýšlené chybě zákonodárce, se mohou soudy pokusit absenci předpisu překlenout svým rozhodnutím, i pokud by se jednalo o tzv. pravou retroaktivitu, tedy zpětnou účinnost.

„V daném případě je to ospravedlněno tím, že umožní dosáhnout spravedlivé náhrady poškozeným, kteří by jinak bez rozumného důvodu takové právo neměli,“ rozhodli soudci.

Ti také připomenuli, že stát se k vytvoření zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním zavázal v roce 2001, ale předpis spatřil světlo světa až v roce 2020.

Případ se nyní vrací na začátek k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude muset respektovat názor NS.