Článek
K přepadení Blažkovy vily Kosovany Floriem Selmanajem, Adilem Alijou, Makedoncem Agimem Buchmayerem a Srbem Bekim Thaqim mělo dojít v roce 2014 po půlročním plánování.
Záda jim údajně měl krýt pátý z obžalovaných – fotbalový rozhodčí a pražský kriminalista Zdeněk Vaňkát. Ten měl odposlouchávat policejní vysílačky a skupinu případně varovat, „kdyby něco“. Vaňkáta ale soud zprostil obžaloby, protože nebyl předložen jediný důkaz, který by ho s případem spojoval. Naopak z výpovědi některých svědků vyplynulo, že Vaňkát v inkriminované době ani nebyl v Praze.
K Alijovi se podle soudu dostala informace o Blažkovi, který měl být údajně zkorumpovaný a díky tomu měl mít u sebe doma údajně velké množství peněz. Obžaloba mluvila o osmi miliónech eur, což v té době bylo více než 220 miliónů korun. Blažek později u soudu uvedl, že v trezoru měl jen několik střelných zbraní. Vzhledem k tomu, že má šest dětí, uložil kvůli bezpečnosti zbraně do trezoru. Jelikož by Blažkovi hrozilo trestní stíhání, kdyby musel vysvětlit původ tak vysokého obnosu, mělo být snadné ho o tyto peníze připravit.
S touto informací se Alija v Německu svěřil utajenému svědkovi, který následně informoval policii. Pro soud ale nepůsobil nikterak důvěryhodně. „Soud má pocit, že se svědek vykupuje spoluprací s německými policejním orgány, aby sám nebyl stíhaný za svou vlastní delikventní činnost,“ uvedla soudkyně Monika Křikavová, pro jejíž senát byly zásadní pořízené odposlechy a listiny vztahující se právě k tomuto policejnímu informátorovi a dvěma nasazeným policejním agentům.
Žvanění u pizzy
Podle soudu ale zůstalo pouze u řečí, není důkaz, že by obžalovaní reálně podnikali nějaké zásadní kroky, které by bylo možné považovat za přípravu trestného činu.
„Soud nemá pochybnosti o tom, že se ten příběh skutečně odehrál, ale chybí tam ta prvotní aktivita k zahájení přípravy. Není to, když se pánové sejdou u kávy, pizzy nebo láhve dobrého alkoholu a vypráví si o ženách, o fotbale nebo o větším finančním obnose, kterým by si zajistili poklidný zbytek života,“ konstatovala soudkyně Monika Křikavová.
„Je rozdíl o tom mluvit, diskutovat, lidově řečeno žvanit, a je rozdíl od tohoto žvanění přistoupit k přípravě závažného protiprávního jednání,“ dodala s tím, že to patrně souvisí s balkánskou mentalitou, kdy muži mezi sebou řeční a snaží se dělat mezi sebou ramena.
Obžalovaní podle soudkyně nebyli vůbec rozhodnutí, že „se jde na věc“. Hnací silou plánu byl podle soudu právě policejní informátor, který do diskuse sem a tam vstupoval a jednou dvěma větami zúčastněné popichoval, že je to vlastně jednoduché, že zařídí spoustu věcí a podobně.
„Utajený svědek zcela vystoupil z role, v níž se nacházel. Měl mlčet nebo mluvit neutrálně, aby kroky byly skutečnou vůlí a záměrem obžalovaných,“ prohlásila Křikavová. „V okamžiku, kdy dojde k nasazení agentů a policie využívá utajeného svědka jako živého nástroje agentů, musí soud zbystřit. Do děje vstupují osoby, které musí mimořádně vážit své aktivity tak, aby jejich jednání nemohlo být ani na okamžik považováno za nějakou provokaci,“ dodala.
Proti rozsudku se na místě odvolal státní zástupce, případ tak poputuje k Vrchnímu soudu v Praze. Mužům hrozilo až patnáctileté vězení.
K samotné loupeži nakonec nedošlo, policisté skupinu zadrželi cestou k Blažkově vile. Policistům měl údajně dát echo utajený svědek, díky kterému se do skupiny podařilo dvěma policejním agentům infiltrovat.
