Článek
V úterý dopoledne vypovídali tři z policistů, kteří Hambergera v ono lednové odpoledne pronásledovali. „Proti nám vyletělo vozidlo, prášilo se za ním. V závěsu jelo vozidlo policejní hlídky,“ popisoval u soudu Antonín Šimek. S kolegou se tedy na místě otočili a přidali se k pronásledování, kvůli slabšímu motoru se jim ale Hambergera nepodařilo předjet.
Podobně vzpomínal i Petr Smetana, řidič tramvaje, který byl přímým svědkem honičky na Bubenském nábřeží. „Vyletělo proti mně auto, za ním policajti, intenzívně jsem brzdil. Víc si nepamatuju, takových situací zažiju za směnu dost, byť ne tak intenzívních. Člověk to musí pouštět z hlavy, jinak by se zbláznil,“ uvedl Smetana.
Ujíždějící řidič se nebál použít různé manévry, aby pronásledující policisty setřásl. Podle Šimka jel na červenou, po kolejích, kolem zastávek plných lidí.
I když jsem měl v těle pervitin, tak jsem se objektivně cítil v pořádku
Rychlost, kterou se řítili Prahou, odhadl Šimek asi na sto dvacet kilometrů v hodině. Hamberger se podle něj uchýlil i k vybržďování nebo najíždění do policejních aut. „Předjížděl tramvaje zleva, bez ohledu na to, že mu tam mohl někdo vletět,“ komentoval jeho jízdu další z policistů, Jiří Vokroj.
Advokát: Policisté nejsou objektivní
S výpověďmi policistů ale nebyl spokojen Hambergerův obhájce Vít Zahálka. „Nabývám přesvědčení, že jejich výpovědi nejsou zcela objektivní. Pamatují si vesměs jen negativní věci, které hovoří v neprospěch obžalovaného,“ namítal advokát.
Sám Hamberger se k výpovědím nevyjadřoval, pouze se odvolal na svou pondělní výpověď.
„I když jsem měl v těle pervitin, tak jsem se objektivně cítil v pořádku,“ prohlásil Hamberger s tím, že byl schopen řídit vozidlo. „Na každého to působí jinak,“ dodal.
Vinu odmítl
Hamberger podle obžaloby čtrnáctého ledna roku 2014 neuposlechl v pražských Holešovicích výzvy policejní výzvy k zastavení, místo toho začal před hlídkou ujíždět. Po kličkování pražskými ulicemi se dostal až na dálnici do Plzně, po které i přes zátarasy i výstřely policistů pokračoval údajně až dvousetkilometrovou rychlostí. Během své jízdy způsobil na dálnici srážku dvou policejních aut.
Hamberger dojel až do plzeňské nemocnice, kde byl po zadržení policií předán do péče lékařů, protože jeden z policejních výstřelů jej zasáhl do krku.
Hamberger, který byl v minulosti devatenáctkrát trestán v souvislosti s majetkovými a drogovými delikty a měl v té době vystaven zákaz řízení, si prý večer před honičkou píchl pervitin a v autě vezl krabice léků, ze kterých se tato droga dá vyrobit.
S obžalobou nesouhlasí, připustil, že jel po Praze „svižně“, ale tak, aby nehavaroval. Nechtěl prý nikomu ublížit.