Článek
„Obžalovanou jednoznačně usvědčuje její sestra, která se jednoznačně vyjádřila k motivu jednání obžalované, tedy že se jednalo o snahu zneužití sociálního systému a motivem byla snaha o získání dávek na dítě,“ neměl pochyb o vině matky senát vedený soudcem Tomášem Kubovcem. Ten dodal, že výpověď sestry obžalované naprosto koresponduje s dalšími provedenými důkazy, především se závěry posudků soudních znalců.
„Její jednání považujeme za zvrácené a zrůdné,“ komentoval těžko uvěřitelný čin matky šestiletého syna Kubovec, který ženě uložil trest těsně pod polovinou zákonné trestní sazby. Žena by měla také zaplatit svému synovi odškodné ve výši 200 tisíc korun.
Žena svému synovi podle obžaloby opakovaně mezi loňským červnem a srpnem píchala roztok inzulínu, aby předstírala jeho vážné onemocnění, a mohla tak pobírat dávky.
„Prostě jsem blbá”
Chlapci to ale vyvolalo stavy středně těžké hypoglykemie, tedy nízkou hladinu cukru v krvi a zvýšenou hladinu inzulínu. Způsobovalo mu to třesy, bolesti hlavy, únavu i nárůst hmotnosti. Kvůli tomu byl začátkem srpna hospitalizován ve fakultní nemocnici v pražském Motole. To ale obžalované nezabránilo v tom, aby v nepochopitelném jednání dál pokračovala i v nemocnici další čtyři dny, dokud ji na základě zjištění lékařů nezadržela policie.
„Protože prostě jsem blbá,“ odpověděla obžalovaná na otázku soudu, proč tak jednala. „Ohromně mě to mrzí a lituju toho. Nevím, co mě to napadlo,“ dodala.
Žena připustila, že chlapci inzulín píchla „jen“ jednou doma a čtyřikrát v nemocnici, a to inzulínovým perem, které sebrala své matce. „Ta vina, která mi je kladena, to určitě není v takové míře,“ prohlásila na svou obhajobu žena.
Inzulínem proti inzulínu
Její tvrzení ale vyvrátil znalec z oboru soudního lékařství, podle kterého ono podávání inzulínu nemohlo být tak, jak uváděla obžalovaná, ale muselo probíhat po dobu několika měsíců opakovaně. Kdyby to bylo jednorázově, nedošlo by ke všem zmíněným příznakům a k prudkému nárůstu hmotnosti.
Otec jejích dětí navíc u soudu prohlásil, že doma v lednici našel další dávkovač a ve stojánku na vonnou svíčku injekce.
„Chtěla jsem mu pomoci od problémů, které měl,“ hájila se žena. Poněkud nelogicky tvrdila, že inzulínem chtěla synovi pomoci proti vysoké hladině inzulínu v krvi, kterou údajně diagnostikovali lékaři. Synova ošetřující lékařka ale soudu řekla, že obžalovaná byla schopná odborné lékaře přesvědčit o nemocech, které syn neměl. „Účelově manipulovala s informacemi, které předávala lékařům,“ uvedla lékařka.
Podle sestry obžalované chodily všechny její tři děti od narození na neurologii, alergologii, nefrologii, ale i psychologii a psychiatrii. „Psychiatra by potřebovala spíše ona,“ uvedla žena na adresu obžalované na policii. Obžalovaná si jí stále stěžovala, že jsou její děti pořád nemocné a mají horečky, přitom když přišla na návštěvu, byly děti v pořádku.
Žila z dávek
Žena se domnívá, že její obžalovaná sestra trpí tzv. Münchhausenovým syndromem by proxy, tedy v zastoupení. Člověk s tímto syndromem předstírá fyzickou nebo psychickou poruchu u závislé osoby, zpravidla dítěte. Svědkyně také vyslovila hypotézu, že tak obžalovaná jednala proto, aby dostávala sociální dávky na péči o své děti. „Vysloveně žila z dávek,“ uvedla sestra obžalované.
Její teorii potvrdil i soudní psychiatr. Podle něj obžalovaná netrpěla v inkriminované době žádnou duševní poruchou chorobného charakteru. „Cílem paní posuzované byly sociální výhody,“ komentoval motiv jednání Procházka. Münchhausenovým syndromem žena podle něj netrpí.
„Její motivace je dána její touhou nějakým způsobem na sebe ukázat, být něčím zajímavá a snahou po zisku sociálních výhod,“ podpořila tezi i soudní psycholožka Jindřiška Záhorská.
Stejného názoru byla i žalobkyně. „Je zcela evidentní, že paní obžalovaná jednala v úmyslu získat pro sebe materiální výhody a zneužila fungování zdravotnického systému ve svůj prospěch,“ uvedla v závěrečné řeči státní zástupkyně Margita Kralická s tím, že obžalovaná za šest let synova života mu dokázala vytvořit pět diagnóz, z nichž čtyři se ukázaly jako nepravdivé. Žena podobně postupovala už u svého staršího syna.
Kralická pro ženu navrhovala trest kolem sedmi až osmi let vězení. Obhájce pak navrhoval trest na samé spodní hranici trestní sazby, tedy pětiletý. Zmocněnkyně syna pak požadovala dvě stě tisíc odškodného.