Padělatelé nechávali obrazy „zestárnout“ v udírně, byly k nerozeznání od originálů

Podle obžaloby začali padělky uvádět na trh v roce 2005 starožitníci Pavel Kovářík a Jiří Kreuzer. Ti disponovali stovkami napodobenin maleb a kreseb malířů z první poloviny 20. století jako například Marka Chagalla, Maxe Pechsteina, Emila Noldeho či Vasilije Kandinského. Pod legendou, že sbírku v roce 1993 získali z pozůstalosti po potomcích významného šlechtického rodu Slivarich von Heldenburg, začali přes různé prostředníky shánět kupce.

Ze spisu vyplývá, že s využitím falešných dokumentů o původu obrazů se jim hned v roce 2005 podařilo prodat 70 padělků za 10 miliónů korun. „Namalovala jsem přibližně 30 kreseb a do stovky obrazů. Odměnu jsem dostávala tak tisíc korun za jeden obraz,“ uvedla před policejním vyšetřovatelem Sýkorová.

O úpravu jejích obrazů tak, aby působily jako několik set let stará díla, se staral Kovářík, který je sušil několik desítek hodin ve speciálně upravené udírně.

Ten také ve středu u soudu měl vypovídat jako první. S ohledem na zdravotní komplikace odkázal na vyjádření z přípravného řízení. „V roce 1993 jsme společně s Kreuzerem koupili za 50 tisíc německých marek soubor dvou stovek kreseb a padesát obrazů pocházejících od ruských generálů, kteří je získali jako válečnou kořist. K jejich pravosti jsme měli kladné vyjádření znalce,“ citoval předseda senátu Bouček výpověď Kovaříka na policii.

K původu obrazů, které kriminalisté zajistili při domovní prohlídce, Kovářík uvedl, že některé malovala Sýkorová. „Nebyly ale určeny k prodeji. Chtěl jsem si s nimi vyzdobit chalupu,“ prohlásil Kovářík na policii.

Překupníci, kteří byli na Kreuzera s Kováříkem napojeni, ignorovali všechny zprávy odborníků na umění zpochybňující autenticitu obrazů. „Vzhledem k absenci potřebných dokumentů o původu obrazů, kunsthistorických posudků či chemických expertiz obvinění vůči kupujícím často předstírali naléhavost a výhodnost koupě. V okamžiku, kdy oslovení potenciální kupci dali najevo, že mají pochybnosti o pravosti nabízených děl a neoblomně žádali doložit jejich autenticitu, přestali s nimi překupníci komunikovat a vyhledali jiné osoby, kterým díla nabídli,“ uvedla státní zástupkyně Věra Brázdová.

Ilegální obchod utnuli detektivové v okamžiku, kdy překupníci prodali padělek obrazu od Maurice de Vlamincka za 14 miliónů korun policejní volavce.

Mezi poškozenými je například europoslanec Miloslav Ransdorf. Nechal se zlákat nabídkou koupě sbírky čtyř stovek obrazů za 12 miliónů korun. Do kšeftu zapojil ještě několik svých známých a společně zaplatili miliónovou zálohu. Nakonec nezískali žádné obrazy a přišli i o peníze.

„Oslovil mne bývalý spolužák Jiří Kotas a řekl mi, že objevil sbírku obrazů po nějakém německém šlechtici, která se ocitla v Čechách, a že je na prodej. Ukázal mi i nějaké fotografie. Říkal jsem si, že když za války zmizely desítky tisíc uměleckých děl, tak tady nějaká pravděpodobnost je,“ řekl Ransdorf Právu.

Dal mu prý sto tisíc korun, aby udělal na obrazy posudky. „Pak už se mi neozval a peníze od něho jsem už taky neviděl,“ dodal Ransdorf. Právě díky osobě Ransdorfa neměl o obchodu pochybnosti další z poškozených, bývalý generální ředitel koncernu Marila balírny Vladimír Řípa.

„Kotas říkal, že majitel obrazů je velmi starý člověk, který si neuvědomuje jejich hodnotu a potřebuje peníze. Prý dělal kočího u šlechtického prvorepublikového rodu, odkud sbírka pochází,“ uvedl Řípa.

Pocit z celé věci měl dobrý. „Vypadalo to na skvělý obchod. Věřil jsem tomu, jelikož informace jsem dostal od člověka, kterého si vážím, tedy pana Ransdorfa. Uzavřeli jsme smlouvu o smlouvě budoucí kupní s tím, že budou provedeny posudky na jednotlivá díla a sbírku jako celek. Na základě této smlouvy jsme zaplatili zálohu milión korun,“ dodal Řípa.