Hlavní obsah

Opočenský se už prý napravil a chce z vězení

Právo, Šárka Tonarová
CHOMUTOV

Sochař Pavel Opočenský, odsouzený k šestiletému vězení za sex se čtrnáctiletými dívkami, požádal o propuštění na podmínku. Odseděl si už polovinu trestu, a tak bude o jeho dalším osudu znovu rozhodovat soud. Podle ředitele věznice ve Všehrdech na Chomutovsku Pavla Ondráška patří k ukázněným vězňům, dostane tedy dobré hodnocení a měl by být svobodný.

Článek

"Zákon to umožňuje všem potrestaným. Za mírnější delikty je může soud podmíněně propustit po polovině trestu, v závažnějších po dvou třetinách. Záleží však na tom, jak se během výkonu trestu chovali. Pokud měli kázeňské problémy, mohou na svobodu zapomenout," upřesnil Ondrášek.

Opočenský se k představě znovunabyté volnosti upnul. Je přesvědčený, že novou příležitost nepromarní. "Až tady jsem si uvědomil, o co bych přišel, kdyby mě znovu zavřeli. O ženu, která má obrovskou cenu, o přátele, o práci. Musel bych být naprostý blázen, abych se sem vracel," usoudil.

Vězení je podle něj tou nejlepší kulisou pro sebezpytování. Napravovaný má spoustu času přemýšlet o tom, jak obrovskou cenu má soukromí. Celkem snadno se prý dá zvyknout na prostor, ohraničený strážními věžemi a ploty s ostnatým drátem.

"Mnohem těžší je trávit spoustu času v jedné místnosti s lidmi, s nimiž nemáte nic společného. Řadu z nich bych za normálních okolností nikdy nepotkal a teď s nimi musím jíst, pracovat, spát. Jejich způsob života i hodnoty jsou úplně jiné, než moje. Je to každodenní trénink tolerance," připustil.

Netvrdím, že jsem nevinný, ale už jsem se napravil

Nepatří mezi vězně, kteří tvrdí, že jsou nevinní. "Jsem v kriminále, protože jsem žil nadoraz. Bez brzd, bez přemýšlení o následcích. Nemohlo to dopadnout jinak. Byl jsme ve víru událostí, který jsem sice roztočil, ale pak už jsem ho neuměl a nejspíš ani nechtěl zastavit. Je mi líto, že jsem zneužil své pozice vůči těm dívkám. Hledaly otce a já jim nabídl něco jiného," řekl Právu.

Pobyt za mřížemi považuje za trest, jehož rozsah si žádný svobodný člověk neumí představit. "Třicet let jsem nikomu nepodléhal. Neměl jsem ani šéfa. Ta změna se nedá popsat. Tři roky tu poslouchám jako hodinky. Sekám latinu, chovám se vzorně jako nikdy dřív. Stačí jediné uklouznutí a ven se podívám až za další tři roky. A to je strašlivě dlouhá doba," připustil.

Káznice mu kromě zjištění, že na každého jednou dojde, přinesla i další zkušenosti. Naučil se pracovat s kovem. Ve vězeňské dílně spolu s vrahy, zloději, podvodníky a tuneláři obsluhuje frézy a další kovoobráběcí stroje. Pokud v červnu složí zkoušky, dostane výuční list strojního zámečníka. "Práce s kovem je krásná. A ti lidé, co mě ji učili, jsou umělci," dodal.

Související témata:

Výběr článků

Načítám