Oběti trestných činů nevědí o odškodnění

Ačkoliv jde zatím o nejvyšší vyplacenou částku, počet obětí zločinců, kteří o peněžní pomoc požádají, je stále málo. Nevyplacené peníze se vracejí do státního rozpočtu.

Peněžní pomoc obětem trestných činů je finanční náhrada, kterou stát poskytuje obětem na úhradu nákladů spojených s utrpěnou újmou. Tyto peníze mají za cíl pomoci jim zvládnout následky trestného činu, například pokrýt náklady na léčbu, opravu majetku nebo na zvládání psychického traumatu.

Oběť si o tuto finanční pomoc může zažádat u ministerstva spravedlnosti, a to i před skončením trestního stíhání.

Všichni, kdo jsou zapsáni v registru poskytovatelů pomoci obětem, mají povinnost písemně i ústně oběť o této možnosti informovat. „To se ale neděje. V Česku je nás velmi málo, kteří o této možnosti oběti informujeme,“ upozornila advokátka Petra Carvanová.

Podle ředitele Odboru pro odškodňování ministerstva spravedlnosti Jakuba Severy jsou oběti naopak hned zpočátku zavaleny všemi právy a nároky. „Jako laikové se navíc neorientují ve složité právnické řeči,“ dodal Severa.

V posledních letech si proto žádost podalo zhruba 350 lidí. Pomoci se navíc dostane asi polovině z nich. „Oběti domácího násilí mají třeba nárok na proplacení odstěhování od agresora, o této možnosti ale často nevědí, tak si o ni ani nežádají,“ připomněla advokátka.

Peníze na pomoc obětem se vybírají z takzvaných odklonů. Jde o proces, kdy soud u menších prohřešků může zastavit trestní stíhání, když pachatel složí určenou částku na účet státního zastupitelství. Takto se tyto peníze dostanou do státního rozpočtu, kde ale většinou zůstanou.

„Jinak to nejde. Peníze vybrané na pomoc obětem jsou často prostředky, které se do státního rozpočtu dostanou skrze odklony. Veškeré nárokové plnění musí být navázáno na rozpočet, kdyby totiž soudy přestaly odklony přijímat, nebylo by z čeho oběti vyplácet,“ vysvětlil ředitel Severa.

Finanční pomoc by měla cílit i na zvládání psychického traumatu obětí. „V červnu minulého roku se zákon o obětech upravil a od té doby stát proplácí jen ztrátu výdělku nebo když vám pojišťovna neproplatí zdravotní náklady,“ vysvětlila Carvanová.

Děti, které byly například znásilněny, tyto podmínky vůbec nesplňují. „Nezletilí nechodí do práce, takže nemají ušlý zisk, a aby jim proplatili terapeutickou léčbu, tak by na ni musely nejdřív chodit, jenže se bavíme o dětech ze sociálně slabších rodin,“ upozorňuje advokátka na trend, který v české justici panuje. Takoví lidé pak nedostanou vůbec nic.

„Je pravda, že se trochu přistřihla křídla výkladu, který podal Nejvyšší správní soud ohledně jednoho ustanovení, které, řekněme pro zjednodušení, bylo více nakloněné obětem,“ vysvětlil Severa.

Změna se tak týká zejména podmínek, za kterých je peněžní pomoc vyplácena. Oběti, které utrpěly dlouhodobou psychickou újmu, dnes nemají na finanční pomoc nárok.

„Nemajetková újma, byť doložená znaleckým posudkem na posttrauma, nespadá do žádné nárokové skupiny,“ vysvětlila ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. „Dřív to těmto obětem stát proplácel,“ řekla Carvanová.

Advokátka Carvanová proto sepsala návrh, který například uloží státu povinnost vyplácet obětem násilných trestných činů peněžní zálohy. Ty by předcházely dopadům těžké životní situace, do které se oběti často dostanou. O podobě návrhu v současnosti diskutuje s organizacemi, jako je Bílý kruh bezpečí a In Iustitia, v květnu ho předají ministru spravedlnosti. Pokud na něm bude shoda, legislativní odbor ministerstva to připraví do Sněmovny.

„Zmocněnkyně nám řekla, že když to nepředložíme do června, tak už to nepředložíme nikdy, protože za rok budou volby a v tu dobu už to nebude nikoho zajímat, jsme tedy na začátku procesu, který může trvat i několik let,“ uvedla Carvanová.