Oběti sexuálních zločinů by měly hlásit i staré případy, vyzývá policista

Může mít rozsudek v kauze Dominika Feriho, který ve čtvrtek dostal tři roky vězení za znásilnění, dopad i na další podobné případy, kde obžaloba stojí především na svědectví poškozených žen?

To je těžká otázka, protože každý případ se posuzuje individuálně. Spis týkající se kauzy Dominika Feriho neznám, proto se k němu nebudu vyjadřovat. O vině a trestu rozhoduje soud, nikoli policie. Ale nefungujeme v systému práva, které je třeba v Anglii, takže se nemůže jednat o nějaký soudní precedens. Změnit by to spíše mohla nová právní úprava, která se týká mravnostních trestných činů.

Rozsudky, kdy byl pachatel pravomocně odsouzen, což zatím Feri není, za znásilnění nahlášené s odstupem, mohou mít dopad na vůli obětí tyto trestné činy nahlašovat na policii.

Myslíte ztrátu obav hlásit podobné trestné činy, když je nyní možné, že trest dostane i známá, vlivná osoba, dokonce i politik?

Ano. A pokud by odvolací soud rozhodl v případě Feriho stejně, pak samozřejmě oběti mohou vidět, že i takto relativně staré případy znásilnění se dají nahlásit i s odstupem.

Policie je často v těchto kauzách v důkazní nouzi. Znásilnění nahlášené ihned po spáchání činu je jednodušší vyšetřit, protože policie může zajistit spoustu stop: biologických, ať už na těle pachatele nebo oběti, pachových, případně digitálních.

Kdežto u znásilnění, které je nahlášené s časovým odstupem, je zjišťování těchto stop komplikovanější. To však neznamená, že tam vyšetřování neprobíhá a že nemůže vést ke zdárnému konci. Policie má v rámci prověřování metody, jak zajišťovat důkazy i u znásilnění hlášených s odstupem.

Takže určitě bych i v rámci toho apeloval na všechny oběti, že pokud se obávají nějakého přístupu policie nebo že se to vůbec nebude vyšetřovat, protože jde o věc staršího data, tak se určitě obávat nemusejí. Máme na to proškolené spe­cialisty.

Připomnělo mi to jiný případ, psychiatra Jana Cimického, který je nyní obžalován i z čtyřicet let starých sexuálních útoků a vydírání, a policie tuto kauzu dovedla až k soudu.

Je to tak. Ale spisový materiál ve věci Jana Cimického také neznám, proto se k němu nemohu vyjadřovat. I já jsem v minulosti vyšetřoval jeden takový případ, kde šlo o tři staré skutky znásilnění malých holčiček, které pachatel-predátor znásilňoval ve sklepech. Když jsme se na základě genetických stop dozvěděli, kdo tím pachatelem je, tak už tyto trestné činy byly promlčené. Podařilo se nám ale najít další případy, kde pachatel spáchal stejně závažný trestný čin v té promlčecí lhůtě, tím pádem se tato lhůta přerušila a mohli jsme ho za ty staré případy trestně stíhat.

Takže pro všechny oběti platí, že i v případě, kdy by se trestný čin jevil jako promlčený, je lepší ho nahlásit, protože se to samé mohlo stát i dalším ženám, a většinou tito sexuální predátoři nezůstanou u jednoho skutku, ale svůj modus operandi opakují.

Tudíž promlčení nakonec nemusí platit. Policie prověřuje, jestli se pachatel nemohl dopustit dalších trestných činů, které by promlčené nebyly a případně přerušily zmíněnou promlčecí lhůtu těch starších činů.

Obecně ale platí, že jakýkoli podobný skutek je třeba hlásit a někomu o něm říct, ne?

Přesně tak. Na druhou stranu zase chápu, že oběti se s tímto typem trestné činnosti nechtějí svěřovat cizí osobě, že je to zásah do jejich intimity, že je náročné o tom mluvit. Ale policie má odborníky, kteří umějí s oběťmi takovýchto sexuálních trestných činů hovořit a pracovat s nimi.

Může přece jen nynější verdikt v kauze Feri přinést i jiným soudům nový pohled a posun v tom, že tady nikdo není imunní před zákonem, ani významní činitelé?

Rozhodně nemohu mluvit za soudce, soudy jsou nezávislé. Soudce, stejně jako policista, má nějaké zavedené postupy, které jsou relativně ustálené. Policii nezáleží na tom, zda se jedná o politika nebo jinou veřejně známou osobu.

Pro ni je to podezřelý, prověřovaný, případně obviněný. Postupujeme stejně vůči všem, což je důležité i pro oběti, aby si uvědomily, že pro nás je to prostě pachatel a je nám úplně jedno, jestli jde o známého politika, nebo o veřejně neznámého člověka.

Jako člověk s letitými zkušenostmi s tímto druhem kriminality to můžete posoudit: jak se v průběhu let změnil přístup policie vůči obětem?

Změnil se rapidně. Jsem u policie 18 let a změna je radikální. Policie má své metodiky pro oběti trestných činů na každém krajském ředitelství i územním odboru – bývalá okresní a obvodní ředitelství –, což jsou lidé, na které se mohou obrátit všichni policisté. Poradí jim, jak pracovat s obětí, jak ji identifikovat. Koná se řada školení, máme metodiky na identifikaci oběti i zvlášť zranitelné oběti, také manuály, jak s oběťmi pracovat i z hlediska psychologie nebo jak vše správně právně kvalifikovat. Policie má také propracovaný systém krizové intervence.

Myslím si, že toho je v současné době tolik, že už by se nemělo stát, že když přijde oběť na policii, že se jí nikdo nebude věnovat anebo s ní jednat nějakým neslušným způsobem. Policie vždy vyšetřuje daný trestný čin tak, jako by se stal, a probíhá tam prověřování.

Mohl byste vysvětlit, kdo jsou zvlášť zranitelné oběti?

Podle zákona o obětech trestných činů jde o děti nebo o osoby vysokého věku či zdravotně postižené, nebo o oběti trestných činů v sexuální oblasti, kde může dojít k sekundární viktimizaci oběti. To je třeba i případ Feri.

Přístup policie se tedy mění k lepšímu?

Určitě. Jde o velký progres v práci s obětí. I policisté na základních útvarech už mají základní znalosti a znají zásady, jak postupovat, když k nim přijde oběť znásilnění. Jakým způsobem s ní pracovat, jednat. Navíc když někdo takový přijde, policisté zjistí odpovědi na základních sedm kriminalistických otázek, aby věděli, kdo a kde má případ řešit. A rovněž vědí, že následně mají volat odborníkovi z řad kriminální policie, který přijede na místo a případ si převezme.

Kde a jak se tito specialisté připravují?

Policie má na to týdenní kurz pod názvem Výslech osoby mladší osmnácti let a zvlášť zranitelné oběti. Učí se tam jednak, jak vyslýchat děti, vývojovou psychologii, a jak vyslýchat i zranitelné oběti, jaká jsou jejich specifika. Na konci kurzu pak skládají zkoušku, kde vyslýchají figuranta, který má hrát určitou oběť. To hodnotí komise.

Kromě těchto specialistů jsou pak metodici na jednotlivých ředitelstvích. Ty krajské školím já jako hlavní metodik služby kriminální policie, oni pak zase školí kolegy z územních odborů a ti poté své kolegy ze základních útvarů. Jenom za minulý rok bylo v oblasti obětí proškoleno 9000 policistů.

Vaši specialisté na mravnostní kriminalitu jsou muži i ženy?

Mravnostní oddělení jsou v tomto ohledu specifická, tam je velké množství žen, někde je to i půl na půl. Důvodem je skutečnost, že zvlášť zranitelná oběť má právo si vybrat pohlaví osoby, která ji bude vyslýchat.

Samozřejmě se může stát, že ženě je nepříjemné se o tom svěřovat policistovi-muži, který ještě třeba může vypadat jako pachatel. V těchto případech je tedy vhodné, aby výslech vedla žena.

Už jste zmínil, že by měla být brzy schválena úprava, která nově definuje a upřesňuje znásilnění a další podobné skutky včetně trestného činu sexuální útok. Je to posun k lepšímu?

Nerad bych to komentoval, protože my policisté jsme moc výkonná a změnu zákona má na starosti moc zákonodárná. Policie bude na případnou novou úpravu reagovat změnou svých metodik a školení.

Co však rozhodně vítám, je u znásilnění změna věkové hranice takzvané bezbrannosti dítěte. Původně byla navrhovaná jen na pět let, což jsem se jako dlouholetý vyšetřovatel a otec dětí trochu zhrozil.

Těch pět let je opravdu málo, podle mě i kolegů by byla vhodná hranice deset let, ale nakonec by měla být nastavena na dvanáct, což je rozhodně lepší než pět. Protože šesti, sedmi či osmileté dítě je vůči pachateli, kterým je často někdo z rodiny, bezbranné z důvodu nízkého věku a není schopné se bránit, dát najevo svůj nesouhlas.

Nově už prostě bude pohlavní styk s devítiletým dítětem znásilnění a už nikdo nebude řešit, zda dalo či nedalo najevo souhlas či nesouhlas, nebo bylo či nebylo bezbranné. V tomto vidím velký posun.

Setkal jste se během své praxe i s případy vymyšlených sexuálních útoků?

Zde je důležité říci, že policie prověřuje tato oznámení vždy úplně stejně. Policista nemůže být na začátku ovlivněn svými subjektivními dojmy. Pokud pachateli sdělí obvinění, musí zahájení trestního stíhání řádně odůvodnit. A stejně tak v případě, kdy policie případ odloží, že se trestný čin nestal, tak to zase musí odůvodnit, proč takto rozhodla.

Nemůže se stát, že když někdo přijde podat oznámení, policista mu automaticky řekne, že mu nevěří, a oznámení odloží. To se neděje. Postupujeme stejně vůči všem, ať už k trestnému činu došlo, či nikoli, a to podle zákona a důkazů. Musíme své rozhodnutí ale vždy odůvodnit.