Článek
Soud tak vyhověl žalobě Miroslava Polívky, který si na předmětný pozemek nárokoval vlastnické právo s tím, že jej nabyl vydržením. Tedy že se o něj dlouhodobě staral v dobré víře, že je jeho vlastníkem.
Předmětný pozemek o výměře 400 metrů čtverečních sousedí s téměř desetinásobně rozlehlejší parcelou, kterou Polívkovi darovala v roce 1988 jeho babička. Oba pozemky mají shodný travnatý povrch a v terénu není patrná žádná dělicí hranice.
Rodina Polívků pozemky historicky užívala jako celek, aniž by je kdokoli v minulosti upozornil na to, že jim část louky nepatří. Až v roce 2011 přišla obec s tím, že si pozemek zabírá pro stavbu nového obecního úřadu s garáží pro hasičskou techniku. V reakci na to Polívka podal žalobu s tím, že pozemek patří jemu, neboť splňuje zákonem stanovené podmínky pro jeho nabytí vydržením. Jednou z nich je, že má nemovitost v držbě nepřetržitě po dobu deseti let.
Nejprve neuspěl
Soudní spor se táhl několik let. U obecných soudů Polívka s nárokem neuspěl s odůvodněním, že vlastník má znát hranice svého pozemku. Zastání našel až u Nejvyššího soudu v Brně, který předchozí rozsudky zrušil. Poukázal na to, že je třeba přihlédnout k postoji obce coby vlastníka takto držené části pozemku. A tak se případ znovu dostal ke klatovskému soudu, který nyní otočil.
Určitě se odvoláme. Jinak by mě lidi ve vsi sežrali.
„Soud v rámci nového posouzení věci akcentoval ten fakt, který byl trochu podceněn v tom předchozím průběhu řízení, a to že se v tom roce 1988 jednalo o převod pozemků mezi osobami nejbližšími, tedy mezi babičkou a vnukem. Nelze tak nabyvateli vyčítat, že se nepřesvědčil o tom, jaké pozemky nabývá, v jaké výměře a v jakých hranicích. Zachování takovéto potřebné míry opatrnosti se vztahuje, respektive je judikováno pouze ve vztahu k nabyvateli, který je nabyvatelem cizím. Tedy že pozemky nabyl například kupní smlouvou,“ vysvětil samosoudce Martin Matějíček.
Radnice je zklamána
Dále upozornil na to, že se jednalo o pozemek, který žalobce znal odmala a vždy ho vnímal jako jediný celek. „Neměl tak žádné pochybnosti, že mu předmětná parcela po právu nepatří. Až v roce 2011, kdy si obec ověřovala majetek v katastru nemovitostí, byl současným starostou upozorněn na to, že by neměl být vlastníkem části toho pozemku. To už ale uplynula desetiletá vydržecí lhůta,“ uzavřel soudce.
Starostu obce Ivana Tesaře rozsudek zklamal. „Určitě se odvoláme. Jinak by mě lidi ve vsi sežrali. Už tak mají na mě vztek, nadávají mi, že jsem měl celou záležitost dávno skončit. Myslí si, že když starosta bouchne do stolu, je hotovo. Takhle to ale nefunguje,“ řekl Tesař.
Upozornil také na to, že díky soudnímu sporu je přerušeno stavební řízení. „Mohli jsme to postavit jinde, ale projekt nás stál už 25 tisíc korun, a navíc má toto místo výhodnou polohu. Náš právník mě ubezpečoval, že spor nemůžeme prohrát,“ uvedl starosta. Nový obecní úřad chce postavit proto, aby objekt, ve kterém funguje ten stávající, mohl předělat na dům pro seniory. „Máme na to slíbenu dotaci od kraje. Navíc tím zajistíme několik pracovních míst pro místní občany,“ uzavřel Tesař.