Článek
A i když prý má pochybnosti, zda se policie nesnažila zakrýt skutečného pachatele dvojnásobné vraždy z roku 1993, za kterou si Kajínek odpykává doživotí, milost mu prý nedá.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Kajínek se v reakci na to prostřednictvím své blízké přítelkyně ozval Právu a taková tvrzení odmítl s tím, že nikdy nikomu fyzicky neublížil. A dokládá to výpisem z rejstříku trestů, jehož kopii od něj redakce obdržela.
„Sám jsem si vyžádal trestní spis pana Kajínka, výpis z rejstříku trestů. A je potřeba vědět dvě věci. Ta negativní věc je, že výpis z rejstříku trestů má tři hustě psané stránky – loupeže, někdy spojené s fyzickým násilím, například lámáním rukou nebo nohou, krádeže atd. A ta pozitivní stránka je, že tam není ani jedna vražda,“ řekl minulý týden na veřejnosti Zeman.
Bylo mu to líto. Je zklamaný a přešlý, protože ví, že to není pravda, a má pocit, že někdo dal Zemanovi špatné informace.
Podle kopie ze zmíněného výpisu vyžádaného samotným Kajínkem se tento rodák z Chrudimi sice dopustil v minulosti kromě krádeží, porušování domovní svobody či nedovoleného ozbrojování i loupeže. Ale v dané věci šlo o to, že během útěku sebral policejní hlídce pistoli a s ní v ruce následně odcizil s dalším mužem příslušníkům i jejich služební auto. Za to pak v roce 1991 dostal už jako recidivista jedenáctiletý trest.
Nikde však není zmínka o bití či dokonce lámání kostí potenciálních obětí, což by připadalo v úvahu z výčtu Kajínkových trestných činů už jen v případě útoku na veřejného činitele. Toho se měl podle výpisu dopustit dvakrát: za socialismu a při oné loupeži policejní pistole.
Žádný lamač ani dlužník
Kajínek však prostřednictvím přítelkyně vzkázal, že žádnému muži zákona nezkřivil ani vlas. „Jirka si naopak zakládá na tom, že nikdy nikoho fyzicky nenapadl a nikomu nic neudělal. Ano, bral věci, které mu nepatří, čehož vždycky litoval a škodu splácel. Dnes už navíc nikomu nic nedluží, poslední splátku vracel jedné paní zhruba před čtyřmi lety,“ řekla v úterý Právu Kajínkova blízká známá.
Je s ním v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu a hovořila s odsouzeným přes telefon i v úterý odpoledne.
Naopak navzdory Zemanovu tvrzení je v kopii Kajínkova výpisu uveden případ, kvůli kterému dostal v roce 1998 doživotní trest, tedy dvojnásobná vražda a pokus o další z plzeňských borských serpentin.
Jiřího Kajínka na údajně opakované Zemanovy veřejné výroky o jeho násilné minulosti upozornili prý i někteří lidé v dopisech, kterých mu stále chodí do věznice desítky.
„Bylo mu to líto. Je zklamaný a přešlý, protože ví, že to není pravda, a má pocit, že někdo dal Zemanovi špatné informace. V tom papíru nic o lámání rukou není, proto zvažuje, že znovu napíše dopis prezidentovi a k němu přiloží i ten výpis,“ uvedla Kajínkova přítelkyně.
Jeden zlomený malíček
V dokumentu jsou přitom uvedeny celkem čtyři tresty, které vězeň z Mírova v minulosti dostal. Už v roce 1982 ho soud v Chrudimi potrestal ročním vězením za rozkrádání socialistického majetku a krádeže.
O tři roky později si Kajínek vysloužil u soudu v Praze 10 už sedmiletý trest, a to opět za krádeže, navíc i porušování domovní svobody, nedovolené ozbrojování, útok na veřejného činitele a podplácení.
„Utíkal tehdy z bytu, kam se sjížděli policisté, jeden z nich mu pak někde v tom domě držel pistoli u hlavy, tak se pokoušel dál utéct. Jenže dole se ho další policista snažil zadržet a nasadit mu pouta. Tomu se Jirka bránil a během toho zatýkání si ten policista vlastní nešikovností zlomil malíček,“ přiblížila Kajínkův úterní popis události jeho přítelkyně.
Jirka si naopak zakládá na tom, že nikdy nikoho fyzicky nenapadl a nikomu nic neudělal. Ano, bral věci, které mu nepatří, čehož vždycky litoval a škodu splácel.
Určitou dobu pak policie podle ní navíc skutečně šetřila podezření, že měl Kajínek během útěku v tom domě napadnout někoho železnou tyčí, ale dotyčný to prý poté popřel. Už po revoluci v roce 1991 dostal Kajínek zmíněných jedenáct let od soudu v Praze 4 za loupež policejní pistole, auta a útok na muže zákona. A poslední zápis je onen doživotní trest z roku 1998 za plzeňské vraždy, nic dalšího už v kopii není.
„Mohu jen poukázat na to, že pan prezident o věci v minulosti jednal s ministryní spravedlnosti (Helenou Válkovou) a k věci obdržel podklady, mimo jiné trestní spis a výpis z rejstříku trestů,“ odepsal v úterý v SMS Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček na dotaz Práva, z čeho tedy prezident vycházel.
Kajínek bude ve vězení sedět ještě minimálně do roku 2022, kdy může v jednašedesáti letech poprvé požádat o podmínečné propuštění. Nyní je v režimu ostrahy ve věznici Mírov, odkud jako vůbec první odsouzený v říjnu 2000 utekl, a tři měsíce se skrýval, než ho dopadla policie.
Anketa
Kauza Jiří Kajínek
Jiří Kajínek (1961) je pravděpodobně nejznámějším vězněm v Česku. 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen na doživotí za vraždu a další méně závažné trestné činy.
Trestného činu vraždy se dopustil tím, že dne 30. května 1993 zastřelil plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda. Druhý člen ochranky Vojtěch Pokoš přežil jen díky včasnému lékařskému zákroku a stal se korunním svědkem. K tomuto činu se ale Jiří Kajínek nikdy nepřiznal a svoji účast na vraždách kategoricky popřel.
Kajínek proslul opakovanými útěky z vězení. Poprvé se nevrátil do věznice z dvoudenního přerušení trestu v lednu 1993 a o čtyři měsíce později spáchal vraždy, kvůli nimž byl odsouzen. Podruhé utekl z vazební věznice v Českých Budějovicích v červenci 1994, ale ještě týž den byl chycen. V září 1996 se pokusil o útěk z valdické věznice, ale za dvacet minut byl dopaden.
Poslední útěk, z věznice Mírov, zrealizoval 29. října 2000 a trval přes měsíc, když byl 8. prosince za pomoci URNA zadržen v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, jenž si též odpykává trest na Mírově.
U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu.