Článek
Nevlastní děda začal vnučku osahávat v době, kdy jí bylo teprve jedenáct let. Jeho útoky nebyly na denní bázi, spíše občas využil příležitosti, kdy dívka šla přespat ke své babičce. Takto to trvalo tři roky.
Před znojemským okresním soudem senior prohlásil vinu a vyslechl si trest osmadvaceti měsíců vězení s podmíněným odkladem na tři roky. Dívka jako náhradu nemajetkové újmy požadovala 250 tisíc, soud jí ale přiznal jen část nároku a se zbytkem ji odkázal do civilního řízení.
Rozhodnutí soud odůvodnil tím, že psychické problémy, které dívku sužují, se neodvíjejí jen od jednání obžalovaného, ale propisují se do nich i jiné těžkosti v rodině.
Obžalovaný svým jednáním zasáhl mimořádně traumatizujícím způsobem do osobní integrity poškozené
Proti rozsudku se dívka prostřednictvím své zmocněnkyně odvolala k brněnskému krajskému soudu.
„Okresní soud zcela odhlédl od toho, že obžalovaný přímo před soudem nárok na uplatněný nárok uznal, a proto měl být přiznán v plném rozsahu. Částka se jeví být nepřiměřeně nízká s ohledem na to, že poškozená si ponese následky do konce života,“ odůvodnila odvolání dívčina advokátka.
Veřejný lynč je za hranou, říká prezident Soudcovské unie k podmínce za znásilnění
Bez podkladů nelze rozhodnout
Státní zástupce odvolání nepodpořil s tím, že jednání obžalovaného nelze rozhodně bagatelizovat, ale přiznaný nárok je vyšší než srovnatelná zadostiučinění v podobných věcech, které došly až k Nejvyššímu soudu. Mužova obhájkyně pak uznala, že klient sice vyslovil souhlas, ale nelze to podle práva brát tak, že by nárok plně uznal.
Senát brněnského krajského soudu v čele s Vlastimírem Čechem v úterý odvolání zamítl. Soudce zpravodaj Dan Krátký v odůvodnění poukázal především na to, že dívka svůj nárok nijak důkazně neposílila.
„Obžalovaný nepochybně svým jednáním zasáhl mimořádně traumatizujícím způsobem do osobní integrity poškozené. Zde ale nejsme v civilním, ale trestním řízení. Máme za to, že je zde málo důkazů k tomu, abychom mohli rozhodnout o nároku tak, jak ho poškozená nárokovala,“ vysvětil soudce.
Soud měl totiž k dispozici jen dívčin deník, kterému se svěřovala se svými problémy, zprávu pedagogicko-psychologické poradny a pomáhající neziskové organizace, kde se ovšem psychické následky vůbec neřešily.
Z praxe bohužel plyne, že zmocněnci ke škodě poškozených nezřídka nedoloží soudu lékařské zprávy, znalecký posudek nebo jiné podklady, které by mohly prokázat vyšší nárok na finanční satisfakci. Poškození jsou pak odkázáni na delší, civilní spory.
Alarmující data z výzkumu. Soudům nevěří téměř nikdo z obětí domácího násilí
