Neúspěšná advokátka musí městu zaplatit miliony

„Potvrdili jsme rozsudek soudu prvního stupně, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit městu Aš částku 2,8 milionu korun plus úroky z prodlení od roku 2009,“ uvedla mluvčí krajského soudu Lucie Jíchová.

Celkem tak musí právnička sáhnout do kapsy pro více než pět milionů korun. Jsou to peníze, které stály městskou kasu několik let trvající soudní peripetie s firmou kvůli špatné kvalitě postavených bytových domů.

Vše se točí kolem výstavby domů s téměř stovkou bytů v Hlavní ulici z roku 2005. Při předání díla město upozornilo na několik závad, z nichž některé firma neuznala.

Město se proto na dopo­ručení Kasalové rozhodlo čerpat peníze na jejich opravy z 8,5milionové bankovní záruky poskytnuté firmou na případné nedodělky.

Okresní soud v Chebu později rozhodl, že město čerpalo bankovní záruku neoprávněně, a muselo peníze firmě vrátit. V rozsudku tehdy konstatoval, že bankovní záruku mezi sebou obě strany sjednaly na krytí vad a nedodělků z přejímacího řízení. Závady, jimiž město u soudu argumentovalo, se ale týkaly reklamačního řízení, na které se čerpání bankovní záruky podle uzavřené dohody o narovnání nevztahovalo.

Podle starosty Aše Dalibora Blažka advokátka pochybila tím, že před soudem prvního stupně opomněla uvést jako vadu z přejímacího řízení zemní vlhkost, která prostupovala zdivem. Na tuto skutečnost upozornila Kasalová až v rámci odvolání, což už je z hlediska pravidel civilního řízení nepřípustné a druhoinstanční soud to už nemohl nijak zohlednit.

Vedení města tak bylo přesvědčené, že kdyby Kasalová v soudním řízení řádně a včas argumentovala existencí zemní vlhkosti, bylo by ve sporu se stavební firmou úspěšné. Proto na advokátku podalo žalobu a požadovalo náhradu škody.

A soud dal městu za pravdu. V jednání Kasalové spatřuje porušení právní povinnosti, které bylo v příčinné souvislosti s neúspěchem města v daném sporu. Nebýt jejího pochybení, město by podle soudu daný spor s firmou vyhrálo.

„V době čerpání bankovní záruky právní zástupkyně města věděla, že na díle vázne vada zemní vlhkosti, kterou ale řádně a včas neuplatnila při řízení u soudu. Přitom měla k dispozici listinu, z níž tato skutečnost jednoznačně vyplývala. Vadu zemní vlhkosti zmínila až v rámci odvolání, a tudíž pozdě,“ stojí v rozhodnutí prvoinstančního soudu.

Podle soudu se na domech po jejich dokončení vyskytlo více než 2700 chyb a nedostatků. „Z provedených důkazů jasně vyplývá, že vada vlhkosti byla jednoznačně vadou z přejímacího řízení. Objevovala se opakovaně, zejména po vydatnějších deštích. Ze strany zho­tovitele nebyla odstraněna. Stavební firma ji zpočátku vydávala za zbytkovou vlhkost a nasadila vysoušeče. Následně provedla pouhé kosmetické úpravy, které měly vadu zamaskovat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá,“ konstatoval soud v odůvodnění roz­sudku.

Soud konstatoval, že stavební firma v podstatě vůbec neřešila skutečnou příčinu zemní vlhkosti. Dílo bylo podle názoru znalců velmi nekvalitně provedeno a firma se snažila zbavit se za to odpovědnosti.