Hlavní obsah

Neplatiče výživného se zastal ministr, soud po pěti letech úplně obrátil

Právo, Patrik Biskup

Před pěti lety uložil domažlický okresní soud Janovi V. tři sta hodin veřejně prospěšných prací za neplacení výživného. Ten stejný soud ale letos v březnu ve stejné věci úplně obrátil a trestní stíhání muže zastavil. V mezidobí se Jana V. totiž zastal tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek, který k Nejvyššímu soudu v Brně podal stížnost pro porušení zákona.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Kněžínek argumentoval tím, že okresní soud při posuzování viny vůbec nezohlednil, že muž byl v té době v insolvenci, jež mohla mít dopady na neplnění vyživovací povinnosti.

Nejvyšší soud dal Kněžínkovi za pravdu, verdikt domažlického soudu v polovině loňského roku zrušil a nařídil případ znovu projednat. Z justiční databáze Právo zjistilo, že nové rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je od minulého měsíce pravomocné.

Samosoudce měl dostatek podkladů pro zjištění, že obviněný je v insolvenci
z odůvodnění Nejvyššího soudu

Domažlický soud původně rozhodl od stolu tzv. trestním příkazem. Muži kladl za vinu, že několik měsíců úmyslně nehradil výživné na svého nezletilého syna, ačkoliv o své povinnosti věděl. Vyživovací částku měl stanovenou ve výši tisíc korun měsíčně a celkový dluh se vyšplhal na jedenáct tisíc korun.

Otec se bránil mimo jiné tím, že nemohl platit, protože v té době byl v insolvenci a s jeho majetkem disponoval insolvenční správce. A právě na probíhající insolvenční řízení poukázal Nejvyšší soud a vytkl okresnímu soudu, že k němu vůbec nepřihlédl.

„Dokazování bylo neúplné“

„Trestní příkaz může samosoudce vydat bez projednání věci v hlavním líčení jen tehdy, jestliže byl skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. V tomto případě ale takové důkazy k dispozici neměl,“ konstatoval Nejvyšší soud.

Úředník svévolně rozhodoval, kdo bude soudním znalcem

Krimi

Upozornil na to, že sám obviněný v rámci své výpovědi v přípravném řízení poukazoval na to, že vůči němu probíhá insolvenční řízení. „Tato skutečnost vyplývala také ze zpráv insolvenčního správce i zaměstnavatele obviněného, které byly součástí spisu. Samosoudce tak měl dostatek podkladů pro zjištění, že obviněný je v insolvenci a že jeho majetek spravuje insolvenční správce,“ podotkl dále Nejvyšší soud.

Podle jeho názoru měl okresní soud své úvahy o vině obžalovaného a závažnosti jeho jednání zvažovat právě s ohledem na to, do jaké míry byl v průběhu probíhajícího insolvenčního řízení oprávněn nakládat s vlastním majetkem.

„Za této situace bylo chybou, když okresní soud nevyslechl insolvenčního správce a neprověřil údaje v insolvenčním spise. Jeho dokazování tak bylo neúplné a právní závěry bez respektování insolvenčního řízení minimálně předčasné,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Výběr článků

Načítám