Článek
Autoři nenávistných komentářů - označovaných také anglickým výrazem hate speech - se sami hájí nebo jsou jejich výroky omlouvány s ohledem na svobodu slova, podle odborníků je ale třeba myslet na to, že takové projevy mohou velmi negativně ovlivnit život jednotlivce a že taková svoboda není bezmezná.
„Bojujeme za práva lidí, kteří se neumějí chovat,“ poznamenal k tomu Lukáš Houdek, koordinátor projektu HateFree Culture.
Když s těmito projevy vyrukuje někdo na internetu, bývají tyto často bagatelizované, jako by uživatelé nepovažovali tento prostor za relevantní platformu, přitom má ale internet ohromný dosah a nenávistný projev může obětem ublížit stejně, ne-li víc než ve fyzickém světě.
Podle psycholožky Sylvie Graz z Akademie věd ČR může hate speech u jedince způsobit strach, úzkosti, deprese, posttraumatickou stresovou poruchu nebo sníženou sebeúctu. Může u něj také přispět k sociálnímu vyloučení či závislostem.
Ale nejde jen o jednotlivce, kteří se takových projevů dopouští, a ty, na něž míří. U „přihlížejících“ mohou tyto projevy vést k otupělosti vůči problému, negativnímu chování k obětem až radikalizaci. „Nenávistné projevy se šíří jako epidemie,“ uvedla Graz.
Hate speech
Hate speech znamená veřejný nenávistný projev vůči jednotlivci nebo skupině osob pro jejich pohlaví, národnost, jazyk, náboženství, etnickou příslušnost, barvu pleti, původ, sexuální orientaci, tělesné postižení či jinou charakteristiku.
Jedná se o diskriminaci na základě předsudků s celospolečenským dopadem: má totiž vliv na to, jak zbytek společnosti danou skupinu vnímá. V současnosti jsou největším problémem nenávistné projevy na internetu, ale i veřejná prohlášení některých veřejně známých osob.
Důsledkem pak může být podobný útok, k jakému došlo na Slovensku, i v Česku ale dochází k násilí z předsudečné nenávisti (hate crime), jak upozornila právnička Klára Kalibová z organizace In Iustitia, která práva těchto obětí brání.
V současnosti je podle Kalibové nejohroženější skupinou LGBT+. Od začátku roku se na její organizaci obrátilo 35 lidí z této komunity. To kontrastuje s údaji policie, která registruje takových skutků pouze sedm.
Policie podle Kalibové v případech násilí z nenávisti - a to včetně slovního násilí - obecně nekoná z vlastní iniciativy, jako příklad uvedla případ romského zpěváka Radka Bangy. „Je potřeba si klást otázku, proč to policii nezajímá,“ řekla Kalibová.
Lidé se podle ní na policii v těchto případech často ani obracet nechtějí. „Proč se lidé neobracejí na policii, má mnoho důvodů, základním důvodem je, že si myslí, že jim policie s jejich situací nepomůže, ale také, že nedůvěřují policii v případě, že byli policií z důvodu své jinakosti viktimizováni (vina byla svalována na ně - pozn. red.),“ uvedla.
Orgány činné v trestním řízení podle ní často nenávistné projevy a výhrůžky zlehčují.
A připomněla také nedostatečnost právní úpravy v této oblasti.
Útoky na LGBT+ osoby na Slovensku nekončí, v Nitře řeší kopnutí do hlavy
Významnými skupinami, které čelí nenávistným projevům, jsou také Romové nebo ukrajinští uprchlíci.
Podle Sylvie Graz lze nenávistným projevům předcházet kontaktem mezi ohroženými skupinami a zástupci většinové populace. Za vůbec nejlepší považuje fyzické setkání, ale zmínila i možnosti prostřednictvím videí či umělé inteligence.
Odborníci dále uvedli, že k omezení nenávistných projevů může přispět postoj autorit, podpora respektu vůči ostatním, obrana proti dezinformačním kampaním, vyjasnění rozdílů mezi svobodou slova a nenávistnými projevy nebo neanonymní sociální sítě.
Organizace chtějí ochranu sexuálních menšin
