Článek
Nejvyšší soud v Brně ale pravomocný rozsudek z drtivé části v dovolacím řízení zrušil.
Obecním soudům vytknul, že dostatečně nezdůvodnily svůj závěr o tom, že nebýt pochybení Kasalové, bylo by město ve sporu s firmou skutečně úspěšné. Případ jim proto vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Začalo to výstavbou domů
Vše se točí kolem výstavby domů s téměř stovkou bytů v Hlavní ulici z roku 2005. Při předání díla město upozornilo na několik závad, z nichž některé firma neuznala. Město se proto na doporučení Kasalové rozhodlo čerpat peníze na opravy z 8,5milionové bankovní záruky poskytnuté firmou na případné nedodělky.
Okresní soud v Chebu později rozhodl, že město čerpalo bankovní záruku neoprávněně, a muselo peníze firmě vrátit. V rozsudku tehdy konstatoval, že bankovní záruku mezi sebou obě strany sjednaly na krytí vad a nedodělků z přejímacího řízení. Závady, jimiž město u soudu argumentovalo, se ale týkaly reklamačního řízení, na které se čerpání bankovní záruky podle uzavřené dohody o narovnání nevztahovalo.
Podle starosty Aše Dalibora Blažka advokátka pochybila tím, že před soudem prvního stupně opomněla uvést jako vadu z přejímacího řízení zemní vlhkost, která prostupovala zdivem. Na tuto skutečnost upozornila Kasalová až v rámci odvolání, což už je z hlediska pravidel civilního řízení nepřípustné a druhoinstanční soud to už nemohl nijak zohlednit.
Vedení města tak bylo přesvědčené, že kdyby Kasalová v soudním řízení řádně a včas argumentovala existencí zemní vlhkosti, bylo by ve sporu se stavební firmou úspěšné.
A za pravdu daly městu i obecní soudy. „V době čerpání bankovní záruky právní zástupkyně města věděla, že na díle vázne uvedená vada z přejímacího řízení, a bylo na ní, aby si jako profesionál vyžádala všechny potřebné podklady k jejímu prokázání před soudem. Pokud tak neučinila, je třeba takové profesní selhání přičítat zcela k její tíži,“ stojí v rozhodnutí plzeňského okresního soudu, který následně potvrdil i odvolací krajský soud.
Neargumentovala zemní vlhkostí
Kdyby správně a včas argumentovala vadou zemní vlhkosti z přejímacího řízení, pak by podle závěru obecních soudů bylo město v řízení úspěšné.
„Před uzavřením smlouvy o zastupování města měla zvážit, zda je v dané právní oblasti dostatečně erudovaná a zda je i schopna kapacitně zvládnout náročnou a obsáhlou agendu spojenou se smlouvou o dílo a z ní vyplývajících sporů,” konstatovaly soudy na adresu Kasalové s tím, že nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že za poskytované právní služby byla náležitě honorovaná.
Podle pravomocného rozsudku měla Kasalová uhradit městu 4,7 milionu jako škodu vzniklou soudními peripetiemi ve sporu se stavební firmou. Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí obecních soudů jen v nároku města na částku 25 tisíc korun, což byl poplatek, který radnice musela zaplatit za uvolnění bankovní záruky, jejíž čerpání k odstranění závad právnička doporučila.