Nejvyšší soud se zastal účastníků demonstrace „mániček“ v roce 1966

Nejvyšší soud se zabýval konkrétně stížnostmi podanými ve prospěch Martina Maryšky a Miloše Turka, stejný efekt má ale verdikt Nejvyššího soudu pro další odsouzené, z nichž se ale už osm satisfakce nedožilo.

Podle tehdejšího verdiktu se obvinění zúčastnili „hromadné výtržnosti vlasatců“, k níž došlo 20. září 1966.

„Po soustředění v průvodu šli a cestou hulákali, tleskali a pískali, došlo k omezení a bránění plynulosti pouliční dopravy, v průběhu pochodu Prahou provolávali hesla ‚Vraťte nám vlasy!‘ a hrubé výroky proti straně a socialistickému zřízení a jiná hesla, čímž značnou měrou narušili veřejný klid a pořádek,“ stálo v popisu skutku.

„Při tom byli na Staroměstském náměstí poraženi nejméně dva občané. Na křižovatkách neřízených světly byla narušena plynulost dopravy, zejména v Jindřišské ulici a na Letné někteří účastníci demonstrace provolávali různá hesla, pískali na prsty, tleskali a pokřikovali na protest proti nucenému ostříhání výstředně dlouhých vlasů,“ popsala tehdejší justice.

Nejvyšší státní zastupitelství Blažkův návrh podpořilo. „Z popisu jednání obviněných nelze žádným způsobem dovodit, že by se ze zjevné neúcty ke společnosti dopustili veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti. Ani přes pochopitelně odlišná měřítka dobové morálky nebylo možné dovodit, že by si obvinění takto počínali ze zjevné neúcty ke společnosti, neboť smyslem jejich jednání bylo pouze vyjádřit nesouhlas se zjevně účelovým jednáním represivních složek vůči osobám, jejichž jediným ‚prohřeškem‘ byla z tehdejšího hlediska nekonformní úprava zevnějšku,“ napsal nejvyšší žalobce.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Ivo Kouřilem měl na věc stejný názor. „Je evidentní, že všech čtrnáct obviněných bylo fakticky postiženo za realizaci svých základních práv a svobod, a to práva shromažďovacího a svobody projevu,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

„Pokud jde o jejich účast na předmětné protestní akci, z jejich strany nepochybně nešlo o kriminální čin, nýbrž o demonstraci legitimního odporu proti tehdejšímu komunistickému režimu a jeho totalitním praktikám porušujícím obecně uznávaná a mezinárodně chráněná základní lidská práva a svobody,“ uvedl Nejvyšší soud.

„Jednání obviněných, za které byli následně odsouzeni, bylo zjevnou reakcí na předchozí nezákonné jednání bezpečnostních složek státu při tzv. ‚akci Vlasatci‘, která proběhla na území hlavního města ve dnech 19.–21. 8. 1966. V rámci tzv. celoměstské prověrky příslušníci Veřejné bezpečnosti cíleně vyhledávali muže s delšími vlasy, kteří byli zatýkáni, podrobeni výslechu a následně nuceně ostříháni,“ dodal Nejvyšší soud.