Článek
V dovolání k Nejvyššímu soudu Horyna tvrdil, že jej brněnské soudy potrestaly pouze na základě nepřímých důkazů, které nikdy nevytvořily takzvaný logický a uzavřený řetězec. Spáchání skutku Horyna vždy popíral. Poukazoval na to, že se nikdy nepodařilo prokázat motiv činu. V dovolání naznačil, že výhružné e-maily mohl psát někdo jiný, například s cílem diskreditovat Horynu nebo celou filosofickou fakultu.
Nejvyšší soud však v postupu Městského a Krajského soudu v Brně nezjistil žádné chyby. "Není pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím," stojí v usnesení senátu s předsedou Jiřím Pácalem. Podle soudců důkazy prokázaly, že autorem výhružných zpráv byl právě Horyna. Soudy čin hodnotily jako násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci.
Dopisy profesoru Hrochovi, který také působil na brněnské filosofické fakultě, obsahovaly různé hrubosti, osobní útoky a výhružky. "Nech se zavřít do blázince, kam patříš, všude jinde na tebe čekáme. Hřebík do žaludku, udavači," stálo například v jedné zprávě.
Motiv činu se nepodařilo zjistit. Při procesu se zjistilo pouze to, že profesory dělí snad jen rozdílný názor na některá filosofická témata. Horyna vinu popíral s tím, že k vyhrožování kolegovi neměl důvod. Tvrdil, že někdo zkopíroval IP adresu jeho počítače a vtělil ji do výhrůžných e-mailů, aby tak nasměroval podezření právě na něj.
