Nejmocnější úředník plzeňského magistrátu končí. Vaz mu zlomily větrníky

Krajský soud v Plzni potvrdil v úterý v odvolacím řízení původní rozsudek chebského okresního soudu, který Grisníka letos v květnu uznal vinným ze zneužití pravomoci úředníka.

„Odvolací soud pouze snížil na polovinu původně uložený trest dvouletého vězení s dvouletou zkušební dobou,“ uvedla mluvčí krajského soudu Jana Rubášová. Jako trestaná osoba tak Grisník nemůže ze zákona dál vykonávat vedoucí funkci.

„Záměrně, dlouhodobě a obsáhle pomáhal dosáhnout soukromé společnosti úspěšného dokončení stavebního řízení za situace, kdy docházelo k obcházení nebo porušování zákona,“ konstatoval chebský soudce Jan Polák.

Na významný úřednický post do Plzně nastoupil Grisník v roce 2015, když uspěl ve výběrovém řízení mezi desítkou dalších zájemců.

Krátce po nástupu do funkce ho policie obvinila právě kvůli větrným mlýnům v době jeho dřívějšího působení v Aši. Tehdejší vedení plzeňské radnice ho přesto dál nechalo odbor investic řídit.

Grisník podle spisu nejprve odsouhlasil zahájení prací na výstavbě dvou větrných mlýnů v jiných místech, než kde byly schváleny v rámci územního a stavebního řízení.

„Po dokončení výstavby obou elektráren povolil v rozporu se zákonem zkušební provoz, ačkoliv v době vydání rozhodnutí věděl, že stavby nejsou provedeny v souladu s projektovou dokumentací, územním rozhodnutím a stavebním povolením,“ stojí v rozsudku chebského soudu.

„Tím umožnil společnosti APB Plzeň dodávat elektřinu do distribuční soustavy, čímž jí opatřil neoprávněný prospěch,“ stojí dále v rozsudku.

Za situace, kdy Grisník věděl, že stavby nejsou realizovány v souladu s dokumentací, neměl podle soudu rozhodně povolit zkušební provoz, ale měl stavebníka upozornit na pochybení a požadovat nápravu.

Místo toho ale činil kroky, aby pomohl firmě větrné mlýny postavené v rozporu s vydaným povolením legalizovat.

Firma APB oproti původnímu projektu požádala o umístění větrných mlýnů na jiné místo, ale narazila na negativní stanovisko odboru životního prostředí.

Ten se opíral o posudek znalce, podle něhož by stavba na nově požadovaném místě měla negativní vliv na krajinný ráz. Přesto tam firma větrné mlýny nakonec postavila.

„Obžalovaný se ve věci silně angažoval. Se zástupci stavebníka hovořil i několikrát denně a radil jim, jak mají postupovat a jaké dokumenty předkládat. Snažil se jim pomoci zvrátit zamítavé negativní stanovisko odboru životního prostředí, které před nimi rovněž nevhodně a nekolegiálně komentoval,“ napsal soudce do odůvodnění verdiktu.

„Společně s tajemníkem radnice se domlouvali na tom, jak dosáhnout vyloučení dotyčné úřednice z rozhodování, že je třeba na ni cílit tlak i z druhé strany a že nakonec podlehne,“ dodal soudce.

Soud také upozornil na to, že se Grisník scházel se zástupci stavebníka i mimo budovu úřadu.

„Jaký vztah obžalovaný k věci zaujímal, je patrné z telefonního odposlechu, kde stavebníkovi oznamuje, že již bylo hovořeno se všemi, ‚co nám nepřejí‘,“ dodal soud s tím, že chování obžalovaného rozhodně nelze označit za standardní jednání úředníka územně samosprávných celků.

„Obžalovaný nepostupoval pouze nezaujatě, ale v rozporu s výkonem funkce a postavením úředníka,“ uzavřel soud.

Ze spisu dále vyplývá, že se Grisník před soudem hájil tím, že stavebníkovi dával informace a rady proto, že byl vždy instruován, aby se snažil účastníkům řízení vycházet vstříc, spíše než aby jim házel klacky pod nohy.

Uvedl také, že cítil velký tlak na rozhodování, neboť mu bylo sděleno, že v případě zmařené investice za stamiliony je připravena ze strany stavebníka žaloba na město Aš.