Článek
Skutek podle soudu není trestným činem. Obžalovanou soudkyně označila za mentálně retardovanou osobu a při vynesení rozsudku konstatovala, že nebyl prokázán úmysl obžalované své sestře ublížit. Upozornila, že rozumové schopnosti obžalované dosahují úrovně šesti až dvanáctiletého dítěte.
„Není pochyb o tom, že žalovaný skutek se stal, nestal se ale v důsledku úmyslného jednání obžalované. Nedokázala domyslet následky své nečinnosti,“ řekla soudkyně Renáta Gilová a dodala: „Situace se vymykala její celkově dosažené intelektuální kapacitě. Jednala pasivně, ale bez úmyslu sestře ublížit a bez vědomí, k čemu to může vést.“
Řekla také, že náhlé zhoršení zdravotního stavu ženy bylo záležitostí několika málo dnů. Necelý týden předtím byly v domě na kontrolu sociální pracovnice, které nic mimořádného nezjistily.
Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce si ponechal lhůtu na odvolání. Na chodbě ale novinářům řekl, že se spíše kloní k argumentaci soudu, takže odvolávat se možná nebude.
Obžalovaná sestře nedávala pití ani jídlo
Podle obžaloby Marie Jopková své nemocné sestře nedávala jídlo ani pití a nechala ji trpět na lůžku bez pomoci a za otřesných hygienických podmínek.
O svou sestru přitom Jopková, jak se zdá, dříve pečovala dobře. A to už od roku 1999, kdy se na základě soudního rozhodnutí stala po smrti matky její opatrovnicí. Sestra sice byla mentálně postižená, ale dokázala se o sebe zpočátku postarat.
To se změnilo ve chvíli, kdy už přestala zvládat chůzi a pouze ležela v posteli. „Byla nalezena ve vlastních výkalech s hmyzem a larvami. Došlo u ní k těžké bakteriální otravě,“ uvedl státní zástupce Petr Kondělka s tím, že lékaři už nemocnou nedokázali zachránit a v nemocnici po čtyřech dnech zemřela.
Vždycky jsem se o ni dobře starala. Měla jsem ji ráda a ona měla ráda mne.
Marie Jopková ale zavinění smrti své sestry odmítá. U soudu nechtěla vypovídat, a tak se dostaly ke slovu policejní protokoly. „Vždycky jsem se o ni dobře starala. Měla jsem ji ráda a ona měla ráda mne,“ řekla po svém zatčení policejnímu vyšetřovateli navzdory tomu, že důkazy shromážděné obžalobou hovořily jinak.
Na dotaz soudkyně, proč sestře nepomohla, když ji viděla ležet ve výkalech, řekla, že se jí snažila umývat, bohužel ji ale nedokázala zvednout, aby ji umyla ze všech stran. Na případu je zarážející i to, že v prvním patře stejného rodinného domu žije i další sestra obžalované a několik dalších lidí. Ti ale o situaci v přízemí vůbec nejevili zájem, sestry se dlouhá léta vůbec nestýkaly.
U soudu navíc vyšlo najevo, že pomoc by potřebovala i sama obžalovaná, která má jen základní vzdělání. Soudkyni řekla, že je v současnosti v invalidním důchodu, ale vůbec neví proč. Její rozumové schopnosti jsou na takové úrovni, že k soudu vůbec netrefila, a proto ji musel do Ostravy přivézt praktický lékař.