Nastražení želez, ve kterých trpěla kočka, by mohlo být podle soudu přestupkem

Jenže verdikt, který následně potvrdil i odvolací soud, zrušil v rámci dovolání Nejvyšší soud v Brně (NS) a spis vrátil zpátky do Chebu k novému projednání s tím, že je zapotřebí pečlivěji zvážit, zda je namístě trestní postih. Ve svém rozhodnutí přitom naznačil, že s ohledem na okolnosti činu by se dalo uvažovat o přestupku.

„Opětovně jsme vyslechli obžalovaného k motivu jeho jednání a také poškozeného ohledně zdravotních následků kočky. Na základě jejich výpovědí a v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu a jeho pokyny jsme dospěli k závěru, že tento případ se vymyká typově shodným trestným činům, a vyhodnotili jsme to se senátem nakonec tak, že není ještě namístě vyvozovat trestní odpovědnost obžalovaného,“ řekl chebský soudce Jan Polák. Jak dodal, proti rozhodnutí o postoupení věci do přestupkového řízení si na místě podal stížnost státní zástupce a bude o ní rozhodovat Krajský soud v Plzni.

Projednávaný případ se odehrál předloni v červenci v Lubech na Chebsku. Chovatel drůbeže umístil na částečně oplocený pozemek dvě pasti. Do jedné z nich se večer chytila kočka jeho souseda. Když ji tam její majitel druhý den dopoledne našel, byla zcela vyčerpaná a v otevřené ráně měla nakladené tisíce muších larev. Poškození stehenní kosti zadní končetiny pak způsobilo u zvířete trvalé omezení pohybu a obratnosti.

Okresní soud napoprvé uzavřel, že šlo o trýznivý způsob týrání zvířete, protože s ohledem na mechanismus pasti trpěla kočka krutou bolestí několik hodin. Sám obžalovaný se k nastražení želez přiznal, omluvil se a nahradil škodu. Hájil se tím, že mu na slepice chodila liška a neviděl jiný způsob, jak je ochránit.

Nejvyššímu soudu se nelíbilo, že se obecné soudy nezabývaly všemi okolnostmi pro posouzení společenské škodlivosti případu. „Pohnutkou obviněného byla ochrana chovaných domácích zvířat před predátory. Navíc lze říci, že současně mohla být pohnutkou činu také ochrana jeho zvířat proti týrání ze strany těchto predátorů, neboť to, jak dravci nakládají s napadenými domácími zvířaty, je všeobecně známo,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podle jeho názoru právě tyto motivy jednání chovatele jej odlišují od běžně se vyskytujících případů týrání zvířat. Ve svém rozhodnutí dále NS upozornil, že je rovněž otázkou, do jaké míry měl obžalovaný představu, že chycení do pasti způsobuje „krutou a nesnesitelnou“ bolest, zvlášť když ještě v nedávné době byly tyto pasti k odchytu škůdců povoleny.

„Podstatné však je, na jaká zvířata obviněný cílil. Při hodnocení škodlivosti činu je důležité, že nepředpokládal, že by se do pasti mohla chytit kočka nebo jiné domácí zvíře, které by na pozemek vniklo. Stejně tak nemohl očekávat, že by se do ní mohl chytit člověk. K chycení kočky došlo evidentně jen nešťastnou náhodou,“ vysvětlil Nejvyšší soud.

Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud také zmínil, že jednání obviněného by ještě přibližně rok před spácháním nebylo trestným činem. „Teprve novelizací trestního zákoníku došlo s účinností od června 2020 k dramatickému zpřísnění trestního postihu za týrání zvířat. Trestní sazby se vyznačují až absurdně drakonickou výší, jež dokonce přesahuje některé případy nedbalostního usmrcení člověka,“ poznamenal Nejvyšší soud.

Jako příklad uvedl, že pachatel, který bezohlednou jízdou usmrtí člověka, může dostat mírnější trestní sazbu než ten, kdo nalíčí past na potkany. „Zájem společnosti na ochraně zvířat před zlým nakládáním je nezpochybnitelný. Zákonodárce zvolil cestu posílit ochranu zvířat prostředky trestního práva. V odborné literatuře je však poukazováno na nesystémovost zásahu do trestních sazeb a vytvoření paradoxní situace, kdy týrání zvířat může být potrestáno přísněji než některé činy proti člověku,“ uvedl Nejvyšší soud.

Podle něj dosud platilo, že vrcholem trestněprávní ochrany jsou život a zdraví člověka, čemuž odpovídají trestní sazby. „Nová právní úprava tak otevírá otázku, zda člověk jako předmět útoku má být chráněn stejně jako zvíře nebo více, anebo méně,“ uzavřel Nejvyšší soud.