Článek
Pfeifer v době policejního vyšetřování odjel do Thajska, po vypátrání a deportaci skončil ve vazbě. Krajský soud v Ústí nad Labem jej uznal vinným z osmi trestných činů včetně ublížení na zdraví, šíření nakažlivé choroby a pohlavního zneužití. Uložil mu 11,5 roku vězení, Vrchní soud v Praze pak trest zmírnil na devět let. Nejvyšší soud Pfeiferovo dovolání odmítl. Muž vinu popíral.
Obhajoba v ústavní stížnosti například tvrdila, že justice neprovedla některé navrhované důkazy, třeba výslech nezletilého chlapce a dalších sexuálních partnerů, a nepořídila znalecký posudek na téma přenosu infekce. Ústavní soud ale nenašel důvod k zásahu, připomněl, že justice není povinná provádět všechny navrhované důkazy.
Zdeněk Pfeifer u soudu
„Závěr obecných soudů o zjevné nadbytečnosti dalšího dokazování lze vzhledem k provedenému dokazování a logicky odůvodněným skutkovým závěrům těchto soudů pokládat za přesvědčivý,” stojí v usnesení.
Ústavní soud shodou okolností nedávno odmítl také stížnost HIV pozitivní prostitutky, která měla styk s téměř čtyřmi desítkami mužů. O riziku jim neřekla. Žádný se nenakazil. Krajský soud v Hradci Králové ženu poslal na sedm let do vězení, Vrchní soud v Praze trest snížil o dva roky.
