Hlavní obsah

Nagyová Rittigovi: Neopouštím staré známé pro nové

Právo, Radim Vaculík

Obviněná bývalá šéfka sekretariátu premiéra Jana Nečasová (dříve Nagyová) měla mnohem užší vztah s rovněž stíhaným vlivným lobbistou Ivo Rittigem, než dosud oba veřejně tvrdili. Jejich schůzky a telefonáty rozhodně nebyly jen na společenské bázi a posezení u kávy, jak uváděli v médiích či při výsleších.

Foto: Petr Horník, Právo

Petr Nečas s manželkou Janou odcházejí z výslechu. Archivní foto.

Článek

A netýkalo se to jen kontaktů mezi Nagyovou a Rittigem, ale i dalšími hráči ovlivňujícími zákulisí české politiky, státních firem a jejich zakázek. Patří mezi ně jména jako Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Tomáš Jindra či David Michal.

Z dokumentu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci týkajícího se této kauzy vyplývá, že jmenovaní spolu jednali jak o prosazování konkrétních lidí do různých státem řízených společností i vysokých funkcí například u policie, tak zřejmě o veřejných zakázkách, ale i možném uplácení poslanců i samotné Nagyové. A to nejen luxusními dárky, ale také penězi.

Hlavní roli hrál ale vztah a spolupráce mezi Rittigem a Nagyovou, o jehož pevnosti se oba navzájem ujišťovali, a to v šifrované komunikaci, kterou však policie rozluštila.

Například v listopadu 2012 si chtěl Rittig nechat od Nagyové potvrdit, že „je důležité, že platí dané slovo a nemění se parťáci“.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Ivo Rittig

Na to mu dříve pravá ruka a nyní přímo manželka expremiéra Petra Nečase jednoznačně odpověděla, že „neopouští staré známé pro nové“.

Tyto výroky z odposlechů citoval žalobce Rostislav Bajger z ostravské pobočky Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve svém usnesení z 6. května, v němž rozhodl o vyloučení jedné z větví kauzy Nagyová k samostatnému řízení. Jde o případ údajného zneužití šéfů Vojenského zpravodajství ke sledování různých lidí včetně bývalé manželky expremiéra Petra Nečase Radky, přičemž rozvědčíky měla prý úkolovat právě Nagyová.

Nicméně v textu řeší žalobce i jiné části případu včetně zmíněných velmi úzkých vazeb a kontaktů mezi vlivnými podnikateli na jedné straně a vysokými státními úředníky v čele s Nagyovou na straně druhé. A jednoznačně uzavírá, že „Ivo Rittig platil Janě Nagyové peníze a dával drahé dárky“.

Za co vlastně? Možností je hned několik a naznačují je žalobcem zmiňované záznamy odposlechů některých aktérů případu.

Čtyři zlaté žíly

Rittig například jednal koncem března 2012 se svým obchodním partnerem a zároveň právním poradcem Tomášem Jindrou i advokátem Davidem Michalem (oba spolu s Rittigem rovněž obviněni v jedné z větví kauzy Nagyová týkající se úniku utajovaných zpráv z Úřadu vlády, pozn. redakce) a probírali prý spolu, jak získat vliv v některých státem vlastněných firmách, v nichž se točí miliardy korun.

Hovořili třeba o tom, že „si neumějí poradit se čtyřmi zlatými žílami“, mezi kterými zmínili ministerstvo zemědělství a Pozemkový fond ČR. A tehdy rovněž zmínili i ženu, která spolupracuje s předsedou vlády, a jež se prý podílí na obsazování míst ve státní správě, podle závěrů žalobce jde o Janu Nagyovou.

A Rittig se proto zřejmě rozhodl konat, tedy nejspíš navázat ještě užší kontakty se šéfkou sekretariátu premiéra. Při rozhovoru s Jindrou a Michalem totiž podle státního zástupce řeší i peníze pro Nagyovou: „…to má souvislost s prachama, teď se blíží účtování…, …(Nagyová) říkala… máme dodat telefon pro Nečase…, …máme teďka nosit prachy, ideálně nosit prachy, loajálně je podporovat a ještě u toho nebýt vidět a nechodit tam…, …nemáme odletět, nic takovýho, pracovat, normálně makat a líp než do teďka,“ konstatuje žalobcem blíže neupřesněný jeden z účastníků jednání této trojice.

Poté dodává, že „(Nagyová) Říkala, jestli by místo sedmi procent nešlo deset…, víš, za prachy, víš, co jí máme dát…, …Rittig už si tipuje ty finanční toky z toho Budvaru, ty jo, ty lidi jsou teprve zhruba před bránou…“

Protislužbou za nošení peněz pak zřejmě měla být pomoc při prosazování vybraných lidí do zmíněných „zlatých žil“, mezi které kromě dvou jmenovaných společností nejspíše patřila i Česká pošta.

Například v květnu 2012 napsal Rittig Nagyové, že „pošta hoří“, a naznačoval, že by bylo potřeba vyměnit jejího tehdejšího ředitele. Požádal zároveň o termín s tím, že „by to mohli super ukoučovat“. Krátce nato už přišel i se jménem možného nástupce, ve kterého má prý důvěru, a Nagyová proto Rittiga požádala o jeho životopis. A 8. června už řešení situace dostalo i svůj název „akce pošta“.

V červnu 2012 pak Rittig s Nagyovou v telefonech řešili i dosazování vytipovaných osob do další ze „zlatých žil“, Pozemkového fondu ČR, kde Rittig rovnou zmínil, kdo by mohl být ve vedoucích funkcích a kdo je „pro ně velmi důležitý a taky je o. k.“.

Nagyová na to reagovala slovy, že „poštu a fond nechte na mně“. Rittig ale zřejmě chtěl mít v této věci jasno a v říjnu 2012 Nagyové napsal, že jí bude psát jím prosazovaný člověk „ohledně pošty, je potřeba to dorazit, abychom byli na pozicích“.

V listopadu 2012 pak Rittig žádal Nagyovou o schůzku, aby prý mohl „podat hlášení a poradit se s některými věcmi“, které se podle žalobce měly opět týkat státem řízených společností a lidí v nich.

Pár věcí se povedlo

K tomu lobbista ve zprávě pro tehdejší šéfku sekretariátu premiéra doplnil, že „pár věcí se jim povedlo, a tak by se měli poradit, jak dál, nebo může poslat Tomáše Jindru (rovněž stíhaného obchodního partnera Rittiga a právníka, pozn. redakce)“.

K tomu lobbista ve zprávě pro tehdejší šéfku sekretariátu premiéra doplnil, že „pár věcí se jim povedlo, a tak by se měli poradit, jak dál, nebo může poslat Tomáše Jindru (rovněž stíhaného obchodního partnera Rittiga a právníka, pozn. redakce)“. A skutečně, Rittigem prosazovaní lidé se dostali do vrcholných manažerských postů, ať už České pošty, či Pozemkového fondu a později Státního pozemkového úřadu.

Nicméně podle státního zástupce nešlo jen o „účelové obsazování pozic v různých orgánech státu a státem řízených právnických osob, ale také o manipulaci s veřejnými zakázkami.

V této souvislosti u textu usnesení uvedl, že u Nagyové našla policie loni v červnu písemné materiály týkající se veřejných tendrů z různých oblastí. „Již prvotní analýzou těchto materiálů bylo zjištěno, že se u stejných zakázek vyskytují varianty, kdy za shodný objem provedených prací či poskytnutých služeb je stanovena rozdílná cena, a to i několikanásobně,“ konstatoval žalobce. O jaké tendry šlo a kterých státem řízených firem se týkaly, to ale neupřesnil.

Jak už bylo řečeno, Rittig a zřejmě nejen on nosil podle žalobce Nagyové drahé dárky, které policie zabavila při loňských prohlídkách u ní doma či v kanceláři na Úřadu vlády.  Nález většího množství luxusního zboží v odhadované hodnotě přes deset miliónů korun opět vysvětlují podle Bajgera odposlechy, třeba ty z prosince 2012.

„Roznášely se kartičky různým ředitelům s tím, ze kterého butiku mají vzít věci, a Poul (tehdejší šéf Úřadu vlády, pozn. redakce) to odnáší, ona mu řekla, dojdi za nějakou osobou, ať mi koupí kabelku za sto litrů.“ Z dokumentu státního zástupce však nevyplývá, kdo o nákupech v buticích v odposleších hovořil.

Nicméně žalobce dále uvedl, že Nagyová požadovala dárky či jiné hmotné odměny za vyřízení záležitostí ve prospěch jiných osob, což podle něj komentoval například i lobbista Roman Janoušek v telefonním hovoru s dalším vlivným pražským lobbistou Tomášem Hrdličkou. Odehrál se loni 19. června: „…co já si pamatuji a vím, že Ivo (Rittig) platil tu Janu, každý to věděl… Nagyové kabelky, co si budeme říkat, že jo…“

Platil Rittig poslancům?

V nynějším usnesení ale žalobce oponuje i jiným dosavadním tvrzením Rittiga, který dříve uvedl, že neměl nic společného s domlouváním tzv. trafik pro trojici rebelujících a nyní již bývalých poslanců z řad ODS Ivana Fusku, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře.

Bajger ale zmiňuje několik jednání mezi lobbistou a některými z nich, a dokonce tvrdí, že jim Rittig sám mohl předat nějaké peníze.

Lobbista například podle žalobce sdělil 25. září 2012 Nagyové, že „mu Šnajdr říkal, že čekají na nabídku“, a doplnil, že s tehdejším stále ještě poslancem bude mít schůzku a podle jejích instrukcí se má zeptat, „co vlastně chtějí“.

S Nagyovou také hovoří o tom, že prý Tluchoř prohlásil, že „pokud Fuksa nebude v NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad), nezvednou ruce pro odhlasování provládních návrhů“.

Jmenovaná trojice exposlanců měla totiž podle státního zastupitelství slíbené posty ve státních firmách výměnou za to, že se vzdá mandátu, a tím umožní Nečasově tehdejší vládě prosadit v listopadu 2011 navrhované daňové změny.

A důkazy podle Bajgera nasvědčují i tomu, že nešlo jen o trafiky, ale že Rittig „mohl poskytnout určitá finanční plnění rebelujícím poslancům“.

Svědčí prý o tom v odposleších zachycený výrok „říkaj, tak mu Ivo dej tu dvojku, ať máme vládu“, což dává žalobce do souvislosti s částkou 1,7 miliónu korun, které policie našla loni v červnu při domovní prohlídce u Fuksy a jejíž původ údajně dodnes hodnověrně nevysvětlil.

Související témata:

Výběr článků

Načítám