Nadávat ženě do slepičích mozků a dělat si z ní služku není týrání. Nejvyšší soud se zastal despotického manipulátora

Justice posuzovala případ čtyřicetiletého soužití manželské dvojice z Prahy. Žena od svého manžela v roce 2018 utekla a muž honosící se titulem doktora filozofie skončil před soudem s obžalobou z týrání osoby žijící ve společném obydlí.

Státní zastupitelství popsalo, že muž svou ženu týral zejména psychicky tím, že jí vulgárně nadával, označoval ji za lhářku a útočil na ni, že má slepičí mozek. Doma si z ní udělal služku, která musela plnit jeho roztodivná přání. K tomu musela prý opravovat práce jeho studentů či v nočních hodinách jezdit na poštu.

K psychickému trápení se podle obžaloby přidávalo i drobné fyzické násilí v podobě klepání prsty na hlavu či žďuchání. Žena podle spisu nakonec skončila s posttraumatickou stresovou poruchou.

Muž dostal původně trest tří let vězení s podmíněným odkladem na tři roky a ženě měl zaplatit přes půl milionu na odškodném, jenže s tím se nesmířil. Spor dotáhl až k Nejvyššímu soudu a ten sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostil.

Senát v čele s Romanem Vicherekem sice uznal, že popis vztahu tak, jak jej předložilo státní zastupitelství, zhruba odpovídá realitě, ovšem nebylo to dost na to, aby muž skončil s trestem za týrání, jak plyne z verdiktu zveřejněného ve středu na úřední desce soudu.

„Ne každé domácí násilí je současně týráním. K naplnění znaku týrání nepostačuje dominantní, manipulativní ani despotické jednání obviněného vůči poškozené. Obecně chvályhodná snaha státu o kultivaci partnerských vztahů musí mít určité hranice, zejména v oblasti trestní represe,“ napsali do verdiktu soudci.

Soudci upozornili, že manželství bylo neuspokojivé takřka celých 40 let, ovšem stav nijak negradoval. „Nelze trestnost tohoto jednání postavit tak, že v podstatě jakékoliv partnerské neshody by byly týráním, pokud by druhý partner řekl, že se mu to nelíbí. Rolí trestního soudu není být arbitrem manželských hádek a sporů tak, že bude toho ‚zlého‘ z manželů trestat,“ uvedli soudci.

„Obviněný je despota, dominoval ve vztahu, manipuloval s poškozenou a choval se často vůči ní nepřijatelně, přičemž poškozená je submisivní povahy a obviněnému se až nemístně podřizovala, ale jen tento vztah nezakládá trestní odpovědnost obviněného. Ač je takové jednání jakkoli z morálního hlediska nesprávné a odsouzeníhodné, ještě znaky týrání, jak je chápe trestní právo, nenaplňuje,“ zakončili soudci.